Nechce vést prezident debatu o zahraniční politice? Nemusí

Miloš Zeman je ve stále lepší formě. Příští měsíc hodlá práci v Lánech doplnit úřadováním na Pražském hradě. Zároveň je opět v křesle arbitra, který hodnotí a s chutí komentuje počiny i výroky jiných politiků. Ne snad že by takový Jan Farský (STAN) nezasloužil co proto za mlžení kolem americké studijní stáže, nebo Markéta Pekarová Adamová (TOP 09) za drsné zabroušení do maďarských záležitostí.

Je však divné, když slova o „podvodu na voličích“ pronáší spoluautor opoziční smlouvy a pro voliče nepochopitelného spojení sociálních a občanských demokratů v roce 1998, nebo když formulací „medvědí služba naší zahraniční politice“ šermuje muž, který se zaměňováním muslimů za teroristy dotknul celé řady arabských zemí.

Prezident potvrdil, co se dalo z jeho prosincových schůzek s premiérem odvodit. Cenou za to, že jmenoval Jana Lipavského (Piráti) ministrem zahraničních věcí, má být hnětení vnějších vztahů naší země jen v dialogu Hradu se Strakovkou. Zeman je ochotný se bavit pouze s Petrem Fialou (ODS). Jana Lipavského neuznává, s vedením senátu a sněmovny je na ostří nože a Mikuláš Bek (STAN), ministr pro evropské záležitosti, mu také léta ležel v žaludku.

Přitom jestli by někdo zasloužil být pro soustavnou nepřizpůsobivost vyloučen z debat o zahraniční politice, je to Miloš Zeman. Uklidnit nás mohlo leda jeho prosincové oznámení, že zahraniční cesty do vypršení svého mandátu ze zdravotních důvodů oželí.

Velkou otázkou je, zda si bude Fiala se Zemanem v pohledu na mezinárodní dění spíš notovat, nebo zda převáží rozepře. V kulturně-civilizačních otázkách jsou oba konzervativci. Fiala je stoupenec evropské integrace, víc se mu ale líbila před Maastrichtem. Zeman býval eurofederalista, dnes ale evropskou politiku kritizuje z pozic blízkých varšavským a budapešťským vládcům. K maďarskému premiérovi Orbánovi se coby k přirozenému spojenci stále hlásí i řada čelných členů ODS.

Trnem v prezidentově i premiérově oku je klimatická politika Evropské unie. Fiala se třeba už před volbami v rozhovoru pro týdeník Respekt přidal k těm, kteří pochybují o podílu člověka na klimatických změnách.

Sporným naopak bude náš vztah k autoritářským režimům v postsovětském prostoru a pochopitelně i k Číně. Je předčasné odhadovat, nakolik kabinet vetká do své politiky důraz na lidská práva, jak slibuje v programovém prohlášení, a nakolik se přimkne k pragmatismu ordinovanému ekonomickými zájmy. Jestliže ale Babišova vláda Zemanovi tolerovala leckdy nereálné tužby a libůstky, tak ta Fialova nebude mít nejmenší důvod prezidentovi ustupovat.

První příležitost to dokázat jí dal český velvyslanec v Pekingu Vladimír Tomšík, který z pověření prezidenta Zemana v tamních médiích důrazně podpořil konání zimních olympijských her v Číně. Konkrétně řekl: „Všichni od prezidenta přes Český olympijský výbor až po mne jakožto českého velvyslance v Číně, všichni maximálně podporujeme pořádání zimních olympijských her v Pekingu.“

Tomšík přitom musel dobře znát vyjádření vládních politiků hlásících se k diplomatickému bojkotu her. Můžeme dlouze rozebírat jeho vhodnost či nevhodnost, ovšem od velvyslance se očekává přinejmenším loajalita, rozhodně ne šíření nepravd. A to i kdyby jej k nim ponoukala hlava státu.

Prezident tu zkrátka není od vytyčování zahraničněpolitické linie. To by pak příště mohl nějaký generál z jeho pověření rozpoutat válku s bůhvíkým s odkazem na Ústavu, v níž stojí, že je prezident vrchním velitelem ozbrojených sil.

Premiér by nakonec mohl prezidentovi vyhovět a bavit se s ním o zahraniční politice mezi čtyřma očima. Ovšem až poté, co se sjednotí s dalšími ústavními činiteli – aby Miloši Zemanovi oznámil definitivní vládní pozici, jejíž respektování od něj žádá.

Vysíláno na ČRo Plus, publikováno na www.rozhlas.cz/plus