Přibližující se termín volby prezidenta v únoru 2008 zřetelně prodlužuje agónii hledačů „Antiklause“. Sám velký kormidelník ČSSD Paroubek již delší dobu oznamuje, že ČSSD nominuje „vlastního kandidáta“, protože se dohoda o společném kandidátovi, který by měl šanci Klause porazit, nerýsuje. K tomu se přidává i další změna taktiky vrcholných či stínových představitelů ČSSD, jakými jsou pánové Sobotka či Rath. Tito dva výtečníci zahájili zřejmě Paroubkem posvěcenou kampaň o tom, že ODS uzavře s KSČM dohodu o znovuzvolení Klause prezidentem.

Ve skutečnosti je volební matematika naprosto jiná. V parlamentu Česka zasedá v současné době 122 poslanců a senátorů za ODS. Předpokládejme, že tito zástupci ODS budou volit Václava Klause. Potom k získání mandátu prezidenta na příštích pět let stačí zástupcům ODS získat na svou stranu dvacítku dalších poslanců a senátorů. V poslaneckém táboře KDU-ČSL existuje Kalouskovo křídlo, které je připraveno Klause volit, dále se několik volitelů Klause nalezne mezi tzv. nezávislými poslanci a senátory. A bude-li mezi voliteli Klause i několik poslanců či senátorů za KSČM, je to věc těchto komunistů.

Plkání Sobotky a Ratha z ČSSD o koalici ODS s KSČM pro volbu prezidenta má i další konsekvence. Měli bychom se vlastně ptát co se mezi ČSSD a KSČM stalo, že se tyto levicové strany nedokáží na společném kandidátovi na prezidenta dohodnout. A to, prosím, tzv. potenciální kandidáti jako Švejnar, Dienstbier nebo Pačes vyjadřují pro komunisty velké pochopení a jsou připraveni jít si pro komunistické hlasy na klub poslanců KSČM. V čem je tedy problém. Podle mého názoru právě v tom, že i případný kandidát s podporou ČSSD, KSČM a zelených nemá jistotu zvolení ani v případě, že by pro něho hlasovala tato levicová prezidentská koalice jako jeden muž. Paroubkovi se tudíž nechce jít do zřejmě ztraceného boje způsobem, který by ho mohl poškodit. Pokud by totiž velmi do volby „Antiklause“ investoval a prohrál, velmi by tím utrpělo jeho ego a jistě by to nezůstalo ani bez vlivu na voličské sympatie. Na ty Paroubek velmi dá. Vždyť on je například proti radaru hlavně proto, jak zdůrazňuje, že „dvě třetiny dotázaných respondentů se v průzkumech k radaru vyjádřily proti radaru“. Paroubek je prostě rád tam, kde se nacházejí tyto „většinové“ názory bez ohledu na názor svůj - má-li vůbec nějaký.

Závěr této úvahy je zřejmý. V ČSSD existují zřetelné obavy z toho, že postavení jakéhokoli kandidáta proti Klausovi je ztracený boj. ČSSD postaví raději svého kandidáta než kandidáta jakékoli koalice právě proto, aby se v případě jeho nezvolení mohla na ostatní strany vymlouvat. Paroubek prostě nechce do volby prezidenta investovat a jeho strach či obavy jsou jediným důvodem, proč dosud ČSSD žádného kandidáta nemá.