POLITIKA: Kdo se bojí Kocába
Všude jinde se podobná forma vlády nazývá oligarchie - a je považována za ohrožení demokracie. Selhávají proti ní všechny kontrolní mechanismy, ovládá přidělování veřejných zakázek, přiděluje úřady a má dostatečnou moc nad policií, státním zastupitelstvím i soudy. Čerpání fondů EU se mezi touto smetánkou s trochou nadhledu přezdívá „třetí privatizace“. A můžete hádat, komu patří nebo slouží firmy, které na ní vydělávají. Mluvit se o tom ovšem nesmí.
Vůbec prvním českým politikem, který se odvážil alespoň naznačit hloubku odpornosti důsledků vlády regionálních oligarchií, je Michael Kocáb.
Zveřejnění studie jeho ministerstva k problematice litvínovského sídliště Janov, nazvané Sociální past, proto patří k nejodvážnějším činům současné české politiky.
Stačí si totiž v obchodním rejstříku zkontrolovat firmy zmíněné v Kocábově zprávě, a na povrch vyjde, že stejná skupina lidí, která řídí realitní kanceláře, jež sestěhovávají sociálně slabé rodiny z celých Čech do Janova, patří i mezi majitele domů janovského sídliště, kteří trestuhodným způsobem neplní svoje zákonné povinnosti. Stejně tak jsou spojeni i s firmami, které od severočeských špiček dostávají desítky milionů v dotacích na výstavbu hotelů a rekreačních zařízení - známý je třeba případ Hotelu 99 v Chomutově.
Když se v obchodním rejstříku pokusíte zjistit majitele, narazíte prakticky bez výjimky na skupinu offshorových společností z celého světa - opět propojených přinejmenším jmény bílých koní, fungujících podle rejstříku v téměř šesti či sedmi stovkách podobných firem. Přinejmenším jedna z těchto firem, spojená se jménem Anthony Seddons, byla přitom v Irsku takzvaným Mahonovým tribunálem v minulých letech opakovaně vyšetřována pro vytváření černých politických fondů a podle irských novinářů i pro podezření z praní špinavých peněz.
Pokud hledáme nejlogičtější vysvětlení, proč chomutovská aféra a s ní spojená kampaň vypukla právě teď a právě tímto způsobem, je právě zde. Chomutovská starostka Ivana Řápková je ve funkci téměř sedm let. Pokud nechala dluhy vůči městu narůst na čtvrt miliardy, porušovala šest let zákon, který jí ukládá dluhy vymáhat vždy a za každých okolností -a nemá ve funkci co dělat. Celou dobu měla, stejně jako všechna města v České republice, podle zákona o správě daní a poplatků právo provádět správní exekuce vlastními prostředky. Nemusela zatěžovat soudy ani dělat kampaně.
Namísto toho po téměř sedmi letech najednou pozve televizní kamery a policii a prostředky veřejných rozpočtů - sociální dávky totiž nic jiného nejsou - nacpe soukromým exekutorům. Město s velkou slávou dostane svých dlužných pět stovek - a exekutor potichu až patnáctinásobek - vše z peněz daňového poplatníka.
Zmíněný zákon pak také ukládá, především s ohledem na děti, povinnost volit při vymáhání šetrné prostředky. Starostka je však toho názoru, že „ti lidé si musejí uvědomit, že když nebudou plnit povinnosti, tak nebudou jíst“. Vše ve jménu kampaně proti „nepřizpůsobivým“ - už za Adolfa Hitlera původně též „unanpassungsfahig“, později „Asozial“.
Nepřizpůsobivý ministr Kocáb ke své škodě nepochopil, že se regionálních oligarchií nesmí ani dotknout. Že nesmí ani naznačit, že by měl někdo zkoumat možnou protiprávnost postupů spekulantských mafií, které úmyslně vytvořily janovské ghetto. Jeho premiér i šéf opozice to vědí, a spolu s prezidentem, zákon nezákon, raději rychle naskakují na populistickou vlnu. Z Chomutova už po zabavení sociálních dávek první romská rodina odjela do Velké Británie. Na místo jedou zpravodajové kanadských nevládních organizací.
Až Kanada znovu zavede víza pro občany České republiky, poděkujte starostce Řápkové - a zbabělosti české politiky.
LN, 17.3.2009
Autor je novinář a historik
