Poslední šanci dostala ministryně spravedlnosti Helena Válková od premiéra Bohuslava Sobotky. Pokud nebude pod jejím vedením resort dobře fungovat a nepodaří se jí změnit negativní obraz ministerstva v médiích, potom ji předseda vlády odvolá.

Vzhledem k tomu, že nese za práci kabinetu hlavní odpovědnost, je Sobotkova reakce pochopitelná. V době koaličního vládnutí to však automaticky neznamená, že by o osudu Válkové rozhodoval především premiér. Podle platné koaliční smlouvy spadá obsazení vedení resortu spravedlnosti do kompetence hnutí ANO. Bez jeho souhlasu proto k odvolání ministryně dojít nemůže.

Bude-li mít Helena Válková i nadále podporu Andreje Babiše a poslaneckého klubu hnutí ANO, potom ve vedení ministerstva setrvá. Menší komplikací pro fungování koaliční vlády bývá odvolání náměstků než výměna ministra.

Vyhrocení vztahů mezi Válkovou na jedné, Šternem a Marvanovou na druhé straně, skončilo bez velkého překvapení odchodem posledně dvou jmenovaných z ministerstva spravedlnosti. Ostatně obsazení postů náměstků není ošetřeno v koaliční smlouvě a záleží především na vzájemné dohodě.

Proto hnutí ANO, respektive Helena Válková, nemohli porušit žádnou smlouvu, jak tvrdil Jiří Dienstbier. Vzhledem k tomu, že sociální demokraté už připravují návrhy lidí, kteří by mohli Pavla Šterna nahradit, měl by rozruch kolem ministerstva postupně utichnout.

To neznamená, že by tím byly vyřešeny všechny problémy kolem tohoto resortu. Ty se přitom netýkají pouze přípravy důležitých zákonů zaměřených na práci exekutorů, postavení státního zastupitelství, případně fungování advokátů, ale také různých mnohdy až miliardových zakázek. V neposlední řadě nebyly dotaženy návrhy na jmenování předsedů krajských soudů v Ústí nad Labem a v Brně.

Ve všech těchto sférách na sebe naráží různé, často protichůdné, zájmy. Schopnost jim odolávat a vyvažovat je bude významným způsobem ovlivňovat délku pobytu Heleny Válkové v ministerské funkci.

Proto ministryně dostala od premiéra těžko splnitelný úkol. Pod vlivem nejrůznějších tlaků nemůže zaručit, aby se o ministerstvu spravedlnosti neobjevovaly v médiích negativní informace.

Ty mohou souviset buďto s jejím nekompromisním vystupováním, nebo naopak se snahou vyjít lobbistickým skupinám vstříc.

Vzhledem k téměř nulovým zkušenostem Válkové ze světa politiky, je pro ni obtížné orientovat se v tomto prostředí. Názorně se to projevilo právě ve sporech s Hanou Marvanovou a Pavlem Šternem.