28.3.2024 | Svátek má Soňa


POLITIKA: Kdo po Husákovi?

8.9.2012

Prezidentem bude konečně jeden z nás

Vypadá to tak, že příštím prezidentem bude buď Miloš Zeman, nebo Jan Fischer. Po antikomunistovi Havlovi a nekomunistovi (jak se sám označil) Klausovi tak bude prezidentem bývalý soudruh Gustáva Husáka. Možná by ho to potěšilo.

Pražský hrad

Členství v KSČ už dnes zajímá jen primitivní antikomunisty. Tímto se k nim hlásím, je to skutečně záležitost zcela jednoduchá, triviální, chcete-li primitivní. Fischer byl členem KSČ od roku 1980 do roku 1989 (cinkal klíči proti sobě?), Zeman vstoupil do KSČ v roce 1968 (byl už prognostikem?) a vyloučen byl v roce 1970. Mají tedy hodně společného, ale je tu i jistý rozdíl. Zatímco Zeman vstoupil do strany v době, kdy se leckomu mohlo zdát, že by se z komunistů nakonec mohli stát slušní lidé, Fischer tam vstoupil v době, kdy už nikdo nepochyboval, že by k něčemu takovému mohlo dojít. Paní Fischerová se nedávno pozastavila nad tím, že se to jejímu choti stále připomíná, jako by to byla nějaká charakterová vada. Lze jí dát za pravdu. Vstup do KSČ v době normalizace předpokládal souhlas s okupací, tedy vyjádření svého druhu vlastizrady, ale vadou na charakteru určitě nebyl. Zde se jedná spíše o jeho absenci.

Fischera se Zemanem spojuje další věc. Oba předchozí prezidenti měli vizi, kam má společnost směřovat: u Havla to byla svoboda a demokracie, u Klause volný trh. Oba svoji vizi opakovaně formulovali a prosazovali, stáli za ní, Havel byl za ni pronásledován a vězněn, Klaus vysmíván a nenáviděn. Fischer ani Zeman žádné vize a plány se svou zemí nemají. Jejich program je jednoduchý: chtějí se stát prezidentem. Oba dosvědčují slova baronky Thatcherová, že pokud šlo dříve o to něco udělat, dnes jde o to někým být.

Nejsou známy žádné relevantní aktivity uvedených pánů, které by naznačovaly, že nějakou vizi mají, nemají žádné celoživotní téma. Zhlédli se v sobě. Fischer napsal knihu o tom, jaké to bylo a koho potkal, když se stal z ničeho nic celebritou, a Zeman po neúspěšné prezidentské volbě dával okázale najevo, jak na všechno kašle, on přece "naplnil svou sebeúctu" (rozuměj: někým už byl – a o to přece šlo) a teď už bude jen objímat stromy a brázdit rybník v nafukovacím člunu.

Zdá se, že voličům to nevadí. Oba kandidáti jim imponují. Jak to?

U Fischera fascinuje jeho životní příběh. Stal se premiérem spíše šťastnou náhodou než vlastním přičiněním. Nemusel se roky trmácet v politice, nemusel se přiklonit doleva či doprava. Maximální výsledek s minimálním úsilím, to se cení.

Jeho jmenování premiérem připomíná výhru ve Sportce, za to člověk nemůže, a proto je mu úspěch odpuštěn, na rozdíl od toho, kdy se člověk dobere nějakých výsledků vlastním úsilím, neřku-li enormním. Nad Havlovým bojem s větrnými mlýny konformní většina kroutila hlavou (pak byla krátce vděčná a nakonec záviděla, jak se mu to "vyplatilo"). A co si asi o Klausovi mysleli jeho kolegové, když bez ustání "dopředu" šprtal ekonomii? Co říkali spoluhráči malému Jágrovi, když si na tréninku přidával, místo aby se ulejval? Kam se všichni hrabou na Fischera.

Ten přišel, viděl, zvítězil, a hlavně, nezapotil se a nic nepokazil. Jak to dokázal? Jednoduše, neudělal skoro nic. S tím nemůžete být nepopulární.

Zeman je přitažlivý obdobným způsobem, nazval bych to klausovsky "ne-úsilím". V době, kdy nám "chytrý" vtloukají do hlavy, že máme něco dělat (šetřit si na penzi, učit se jazyky) nebo nedělat (nepít alkohol, nekouřit), vyzařuje ze Zemana "klídek, pohoda, cigárko". Do ničeho se nenutí. Kuřák a milovník becherovky, který jí zeleninu jen přefiltrovanou přes krávu, jak to sám formuloval, a neposlouchá jazz, ale ABBU. Žádný jogging, žádné kolo. S tím si vás masy zamilují.

V lednu či únoru příštího roku si tedy konečně zvolíme prezidenta podle našeho gusta.

Také strávíte oba volební víkendy na horách? Pro sebe to považuji za občanskou povinnost.