... nechť ho síla provází

Jestli se něco temné síle státu skutečně dlouhodobě daří, pak je to štvaní skupin lidí proti sobě; skupin, které by spolu jinak ochotně spolupracovaly a obchodovaly. Nemusím snad připomínat dnes už legendární výroky Jana Mládka, současného ministra průmyslu, o živnostnících – parazitech nebo Josefa Středuly, předsedy odborů, o třetinové sádře. Můžeme se na to dívat i šířeji: v zásadě jde o jakoukoliv situaci, kdy se stát snaží v někom vyvolat dojem, že platí víc než druzí nebo dostává z veřejných systémů méně než ostatní. Ten se potom přirozeně cítí okraden. Necítí se však okraden státem, nýbrž tou druhou skupinou lidí. A tak temná síla dosahuje přesně toho, co potřebuje: aby se lidé nespojili proti dalšímu ukrajování svobody, vyšším daním a sprosté buzeraci státem na každém kroku.

V současnosti toto štvaní můžeme krásně pozorovat na tématu elektronické evidence tržeb (EET). „Podívej, restauratére, v tvém sousedství je bar, který neplatí daně a ty ano.“ „Podívej, obchodníku, vedle tebe je vietnamská večerka, která neplatí daně a ty ano.“ Takové věty můžeme v poslední době z vládních řad slyšet poměrně často. Někdy vysloveně, jindy mezi řádky. V zásadě se nám stát snaží nabulíkovat, že kdybychom donutili sousedovic bar/večerku platit víc na daních, mohl by nám ostatním snížit daně a vlastně by to všechno bylo fér.

Nic není vzdálenějšího pravdě. Temná síla potřebuje EET právě proto, aby mohla daně zvyšovat. A všem. Ekonomové tento jev dobře znají. V tržním prostředí se mu říká „členství“ nebo je také znám jako „odčerpávání spotřebitelova přebytku“. Můžeme jej poměrně běžně vidět, ať už v podobě členství v různých klubech, nebo třeba při každé návštěvě kina. Víte, proč je popcorn v kině docela drahý? Protože už jste „vstoupili do klubu“ a jenom kvůli drahému popcornu nevyhodíte lístky do kina a nepůjdete pryč. Registrační pokladny jsou právě takovou členskou kartičkou nebo vstupenkou do kina. Pokud se nebudeme bránit a všichni si poslušně pořídíme registrační pokladny, vyjde nás ten popcorn – daně – pěkně draho. Jen místo spotřebitelova přebytku bude stát odčerpávat zisk. Co bude státu bránit ve zvyšování daní, když není úniku?

Potřebujeme únikovou cestu

V průběhu celého dvacátého století postupně rostly daně prakticky napříč celou zeměkoulí. Nebylo to však podloženo vůlí obyvatel, kteří by si z nějakého důvodu přáli být více zdaněni, nýbrž růstem dvou schopností. Schopností daně platit a schopností daně vymáhat. S růstem bohatství jsou lidé schopni přežít i při vyšším daňovém zatížení a s rozmachem velkého bratra má stát stále vyšší schopnost daně vybírat. Jestli něco naopak dlouhodobě drží daně na uzdě, není to demokratická vůle projevená ve volbách, ale vyhýbání se placení daní. Temná síla dobře ví, že když daně znásobí, lidé se tak zařídí, že nic navíc neplatí. Zkrátka a dobře, právě strach z toho, že by stát na daních vybral ve výsledku méně, protože by se lidé více daním vyhýbali, je hlavním důvodem, proč politici daně zvyšují jen opatrně.

Registrační pokladny tak politikům umetou cestou k pohodlnějšímu zvyšování daní. I kdyby to ti současní mysleli dobře, nikdo neříká, že to příští vláda neudělá. Musíme bojovat za to, abychom měli zadní vrátka otevřená. Už dnes bychom měli být vděčni za každého živnostníka, který si optimalizuje daně. Právě troufalost vyhýbat se daním drží relativně nižší daně nám všem.

Když se nepodaří lidi poštvat proti sobě, naředí se síla odboje

Ministr financí nedávno oznámil, že se elektronická evidence tržeb nebude týkat všech živnostníků, ale jen obchodníků, hoteliérů a restauratérů. To je tedy zhruba polovina živnostníků. Někteří hovoří o prvním úspěchu v boji proti EET. Nevidím to tak. Prostě si jen spočítali, že poštvat si proti sobě všechny samostatně výdělečně činné, by pro ně mohlo mít fatální důsledky. Neberou zpátečku. Jen chlácholí nejrozzlobenější skupinu, která by se mohla sešikovat a bránit. Když budou teď klidní, bude snazší systém zprovoznit a aplikovat na všechny jednoduchým rozšířením stávajícího zákona. Pak už bude jakýkoliv vzdor marný.

Celé to jen potvrzuje myšlenku, že stát štve lidi proti sobě. A když náhodou hrozí, že by se ve skupině mohla objevit početná část, která správně identifikuje problém na straně státu, místo aby hledala chyby u svých konkurentů, stát se ji pokusí vyjmout, aby neměla důvod protestovat. Proto vyzývám: protestujme bez ohledu na to, zda se nás mají registrační pokladny týkat; protestujme bez ohledu na to, jestli náš konkurent daňově optimalizuje více. Až bude systém uvedený do provozu, bude pozdě se bránit a následky si poneseme každý sám.

Ministr Babiš říká: „Kdo nemá 2000 korun ročně, tak radši nech nepodniká.“ Přejděme to, že to není 2000 ročně, ale minimálně 6000. Vidím to opačně: jsem rád, že děláte na sebe, i když to nesype žádná zlatá vejce. O ty velké nemám strach. Mám strach právě o ty malé. Právě to, že člověk, který zrovna včera přišel o práci, může ze dne na den začít bez nákladů dělat sám na sebe, je základem úspěšných ekonomik. Myslím, že teď budou všichni živnostníci do jednoho potřebovat, aby je síla provázela. Nebojme se registrační pokladny odmítnout. Ne kvůli technologickým komplikacím, ani kvůli termínům. Odmítněme je všichni jasně a z principu. Jednotní my být musíme, temné síle společně postavíme se.

Autor je místopředseda Svobodných

Převzato ze Svobodni.cz se souhlasem autora