Dana Kuchtová se rozhodla správně, když přijala hozenou rukavici a na nadcházejícím sjezdu Strany zelených se postaví coby kandidátka na předsedkyni Martinu Bursíkovi. A to přesto, že s předčasným termínem partajního dýchánku nesouhlasí a raději by se soustředila na zelenou kampaň pro podzimní volby.

Má-li politik vlastní představu o konceptu, který by měl být naplňován, musí za ni bojovat. Schovávat se za bukem a ve chvílích, kdy se nedaří, jenom kibicovat, nestačí. I kdyby Kuchtová s Bursíkem prohrála, může ji aspoň těšit, že nehodila flintu do žita. Navíc ještě důležitější než osoba předsedy je u zelených složení předsednictva a republikové rady. Pokud má Bursíkova opozice uspět i v těchto střetech, nesmí se krčit v koutě.

Martin Bursík získal za dlouhá léta v politice pověst bystrého profesionála, ba šíbra. Zručně kormidluje se zelenými a souběžně dbá o to, aby se nepotopil koaliční Topolánkův škuner. Kvůli tomu už pustil k vodě uzákonění obecného referenda i odpor vůči americkému radaru. Nervy ztrácí zřídka. Snad jen když se na televizní obrazovce pře s experty o jadernou energii. Kde mu dochází argumenty, vystřeluje jedovaté šípy. „Doma“ u zelených pak v takových okamžicích přistupuje k silovým řešením, jak napověděl hrubý e-mail omylem přeposlaný poslankyni Zubové.

Náhodě Bursík nic nenechává. Sjezd svolává v předstihu a předpokládá, že před krajskými a senátními volbami spolustraníci nebudou chtít přepřahat. Zároveň se jako houby po dešti rodí nové místní organizace, třebaže z lidí se vzdálenou adresou, jež obratem vyslovují Bursíkovi podporu.

A aby bylo vidět široko daleko, kdo nejhrději třímá zelený prapor, hlasitě se Bursík vyjadřuje tu k energetické budoucnosti státu, tu k provozu kamiónů na dálnicích. První téma nadnesla vládou zřízená Pačesova komise. Podle ní nelze předem vyloučit žádný ze způsobů získávání energie. Druhé téma se stalo předmětem lobbingu autodopravců u premiéra. Ani jedno z nich však nebylo probíráno bůhvíjak dramaticky, dokud do hry nevstoupil Martin Bursík. On, který svým radikálnějším kolegům z republikové rady vždy vytýkal vyhrožování odchodem z vlády, najednou sám začal strašit demisí. Celá země, ale zejména SZ teď ví, jak srdnatým bojovníkem za zelená dogmata Bursík je.

Zatím posledním zdařilým Bursíkovým číslem byla interpretace auditu, který na Jiřího Čunka zadal Karel Schwarzenberg. Předseda zelených si ho nejspíš prostudoval ještě před ministrem zahraničí a za tepla nám – ne úplně objektivně – s úlevou sdělil, že dopadl pro Čunka dobře a nikdo kabinet opouštět nemusí.

Bude to zajímavá bitka. Tvrdohlavá Jihočeská matka versus všemi mastmi mazaný pragmatik. Kuchtová jde s hlavním proudem zelených v Evropě, Bursík se drží četných, leč vrtkavých liberálních voličů, kteří SZ pomohli do Sněmovny. Ať už ale zvítězí kdokoli z nich, z nátury zelených je jasné, že ideové rozpory ani osobní konflikty zářijový sjezd neutne.

Právo 28.7.2008