Tak to zase slyšíme. Levice je prý příčinou korupce, protože samotná podstata její politiky je údajně podstatou korupce. Levice je zdrojem vší regulace, kontroly a rozhodování o lidech. Levice snad i vymyslela onoho úředníka, který chce rozhodovat o lidech a zneužívá svého postavení. Proto levice sama je tím démonem, který plodí korupci.

Jak jednoduché, jak prosté. Ať zhyne levice, ať zhyne všechna regulace a skoncujeme s korupcí! Sláva, býk je konečně chycen za rohy! Už nás nenakopne.

Velký objev. Bojím se ale, že mu nevěří ani samotný autor – místopředseda ODS Ivan Langer. Kanón ideologie na korupci neplatí. Pokud ho někdo používá, je to nejen pohodlné, ale může to být také pokrytecké. Znamená to, že dotyčný o věci buď vážně nepřemýšlí, anebo ji vážně vůbec nechce brát.

Regulace sama přece není žádný zloduch. Samozřejmě je špatná, pokud je přílišná nebo zbytečná. Moderní společnost ale se neobejde bez regulace, pravidel, podle kterých úřady fungují, stejně jako se neobejde bez administrace a úřadů samotných. Jiná věc je, že potřebujeme efektivní úřady, efektivní stát, jednoduchá a jasná pravidla rozhodování. Tím se riziko korupce snižuje. Ale v řadě případů nakonec stejně musí rozhodnout člověk. I pokud prosadíme elektronický způsob zadávání veřejných zakázek, což podporuji, stále zůstane řada oblastí, kde lidský faktor nevyloučíme.

Uvažme, kde dnes nejčastěji dochází ke korupci. Kromě oné zmíněné oblasti veřejných zakázek, zmiňuje Transparency International také katastrální úřady, zápisy do obchodního rejstříku, korupce bují rovněž ve zdravotnictví, v činnosti dopravní policie a najdeme ji bohužel i v orgánech justice.

Ptám se: Jak nám zde všude pomůže ono doporučení, že korupci potlačíme odstraněním regulace? Nemůžeme přece odstranit veřejné rozhodování vůbec. Je vyloučeno, že bychom všude nasadili elektroniku. Nemůžeme odstranit rozhodování politiků, soudců, policistů, lékařů – všechno toto rozhodování o druhých lidech, často v jejich prospěch či neprospěch, dává šanci získat nějakou výhodu. Nikdy zde nemůžeme definitivně odstranit riziko korupce. Můžeme učinit pouze jediné: stanovit přehledná a jasná pravidla pro toto rozhodování. Pokud máme například kvalitní zákon o úpadku, můžeme snížit rizika selhání likvidátorů či správců konkursních podstat. Ale ani zde nikdy nevyřadíme lidský faktor úplně. Nikdy nemůže jít o úplné odstranění regulace. Jde o to, aby pravidla veřejného rozhodování byla přesná, aby rozhodování na úřadech bylo dostatečně rychlé a kontrolovatelné.

Ve skutečnosti neexistují žádné snadné recepty pro boj s korupcí. Veřejné rozhodování musí fungovat. V řadě oblasti ho nelze nahradit ani zrušit.

Pokud někdo vytváří iluzi, že má zaručený lék na korupci, pak klame. Zápas je to mimořádně obtížný. Proto potřebujeme specializované soudní senáty a specializované týmy na státních zastupitelstvích. Proto potřebujeme jak kvalitní zákony, jejichž účinnost se neustále znovu musí prověřovat, tak řadu dalších nástrojů, jako je například institut korunního svědka, test integrity apod.

Kdo opravdu myslí vážně boj s korupcí, neměl by ani před volbami pouze ideologicky poštěkávat. Doporučuji daleko užitečnější postup. Přiznejme, že proti korupci není chráněn nikdo - ani celostátně vládnoucí levice, ani regionálně silná pravice s dlouhou řadou stíhaných starostů a zastupitelů. Jelikož se jedná o jeden z nejtěžších problémů, kterým čelíme, řekněme každý jasně, jaké nástroje je kdo z nás připraven v boji s korupcí použít. Zbytek by měla posoudit veřejnost.

(v upravené podobě vyšlo 20.4.2006 v MF Dnes)

autor je předseda Poslanecké sněmovny PČR za ČSSD