V jásavém oparu a kocovině z okouzlení z výsledků krajských a senátních voleb byla hlavním motivem radost opozičních stran a hnutí, že došlo ke sjednocení opozice a že hnutí ANO bude možné porazit v příštích parlamentních volbách, když budou věci takto pokračovat.
Namísto střízlivého hodnocení výsledků jsme se dověděli, že vyhráli všichni kromě ANO, které krajské volby prohrálo a v Senátu tuším ztratilo jedno křeslo. Jediné, co je pravdou, je obrovský nářez, který utrpěli komunisté a socialisté, jedině v tom jsou hodnocení správná. Ale už povolební vyjednávání a koalice v jednotlivých krajích dávají tušit, že hujerovské připíjení pivem trojkou šéfů ODS - TOP 09 - KDU-ČSL je přáním lidí, co si leští ego v pražské politické bublině.
V krajích se to vaří jinak a mnohem víc se tam dá na chemii lokálních lídrů navzájem. Však z toho také známý politický komik Petr Gazdík byl celý opařený, když viděl, jak s ním vydrbali ve Zlíně předjednaní Piráti. A toto vše je jen důkazem jediného, a sice že z výsledků krajských a nedej Bůh ze senátních voleb nelze vůbec nic podstatného vyvodit pro nastávající volby do dolní komory. Tím spíš, že politické nuly jako Miroslava Němcová se přesunuly v pražském pařeništi voličů milujících poslední spravedlivé do Senátu, kde Michael Žantovský - mimo jiné podporovaný (světe div se) i ODS - utrpěl porážku od chlápka, který jako senátor se poslední dva roky marketingově prodával soustavnými žalobami pro cokoli na kohokoli. Toto v Praze spolehlivě voličsky rezonuje a bohatě ke zvolení stačí.
Co podle mého názoru lze tedy očekávat příští rok, je, že vyhraje - a zase drtivě – hnutí ANO, jehož voliči mají Senát na háku a já s nimi vcelku souhlasím. Těleso, kde ke zvolení leckde stačí 6 až 7 tisíc hlasů je k smíchu se svojí „legitimitou“. Je to taková politická vokálně menstruační skupina, jejíž jednotlivé údy mají soustavnou tendenci těžce se přeceňovat. O kolik vyhraje, tj. jestli ANO zůstane na svých necelých 30 %, anebo bude mít až možných 35 % křesel ve Sněmovně, totiž s ohledem na přepočítávání podle D´Hondta (čím víc tam trpaslíků neproleze, tím víc získá vítěz na mandátech) závisí především na tom, jestli do Sněmovny prolezou trpaslíci jako STAN, lidovci anebo TOP 09 (a nově také ČSSD a KSČM), kteří spadli z latentního do chronického pásma ohrožení.
Protože Andrej Babiš jen těžko zvedne víc lidí a přesvědčí je, aby mu to hodili, bude záležet víc na tom, jak si povedou ti ostatní a hlavně ty ohrožené kusy tam dole v parlamentním suterénu. Přesně ti, kteří dnes prohlašují, že ve svornosti krajské volby vyhráli a ukázali světu, že v habsburském erbovním heslu Viribus unitis (Spojenými silami) hnutí ANO porazit společně jde. Jenže nejde, protože to by museli být partnerem také Piráti a to je ta nejproblematičtější skupina, jejíž nohy stojí v Pirátské internacionále a neomarxistická hlava je nyní v mocenském opojení z výsledků v krajských volbách, jaké ani ve snách nečekali. Jestli má někdo dojem, že Piráti jsou lepší variantou než socialisté a komunisté, měl by se někde v léčebně tiše přeléčit. Jejich případný větší úspěch je naším větším bolehlavem.
Jediný, kdo Andreje Babiše může porazit, je on sám a jedině on sám. Svými chybami, které dělá, tím, že často mluví rychleji, než myslí, a čím méně se bude opozice zaobírat jím samým a více svými řešeními pro futuro a čím více Andrej Babiš bude mluvit, tím více stoupají šance opozice. Ale je tu ještě jedna nezbytná podmínka, musí se objevit někdo, kdo z některé opoziční strany udělá něco víc než jen debatní klub na téma „Babiš je špatný, Babiš je pohroma“. Petr Fiala ani Ivan Bartoš to nejsou a jestli tady někdo někoho vidí, tak ať to tajemství prozradí. Anebo ať navždy mlčí. Nikdo tu není a nová strana šanci nemá, protože Václav Klaus mladší je sice těžký politický pracant a úctyhodný bojovník o místo na slunci, ale jeho „rodinná politická zátěž“ mu snahy ničí. Jeho otcem je přece člověk, který je zleva i zprava vcelku iracionálně považován za největšího politického lotra a zločince div ne v celých dějinách našeho národa. A to je smutná realita, která brání relevantnímu úspěchu Trikolóry a také ODS, která žádné nové neokoukané obličeje programově nemá.
O sv. Mikuláši Minářovi psát v téhle souvislosti podrobněji nebudu, ten už si užil jak slávy, tak gáže z netransparentního účtu a tím byla jeho historická jepičí role až po okraj naplněna. Nakonec přijdou časy Okamurovy SPD, která bude důležitější, než kdy byla, to je moje předpověď. A neodpustím si poznámku, že v kontextu vývoje stranického provozu na Západě je ta naše politická realita docela přijatelná, div ne voňavá, když řešíme jen Babiše. Jen si to přiznejme pěkně nahlas, ať pak nejsme na infarkt.
Vítejte v příštím vítězném ANO období. Ať se nám to líbí, nebo ne.