V některých českých médiích pravicového ražení se vede tuhý předvolební boj. Zatímco preference ODS zásluhou neschopného vedení strany klesají a sociální demokracie se na svého hlavního rivala stále více dotahuje, někteří tvůrci veřejného mínění se zřejmě rozhodli, že malá předvolební brigáda ve prospěch ODS snad může ještě nepříznivý trend zvrátit.

Před nějakou dobou začalo být jasné, že ve světle výborných hospodářských výsledků země a rostoucí spokojenosti občanů s členstvím v Evropské unii jen těžko u voličů zaberou sliby radikálních ekonomických experimentů v podobě „Modré šance“ a umanutého protievrospkého brblání, které má svůj pramen na Hradě, u skutečného předsedy ODS, a které stínový předseda Mirek Topolánek a ostatní stranické stíny hradního předsedy jen nepříliš tvůrčím způsobem papouškují. Bylo proto stvořeno „nebezpečí pro demokracii“ v podobě údajného společného vládnutí komunistů a ČSSD. Toto nebezpečí se prý už realizuje formou komunistické (nebo marťanské) podpory pro některé zákony z dílny ČSSD. A bude prý dozajista hůř po příštích volbách!

Nic nepomáhá, že premiér Jiří Paroubek stále dokola opakuje, že nemá v úmyslu s komunisty vládnout, dokud se tato strana nezmění. A nijak nezabírá ani jeho tvrzení, že případná menšinová vláda ČSSD by se opírala o podporu napříč politickým spektrem. „Podpora napříč politickým spektrem“ totiž prý znamená jediné: tichou podporu komunistů.

Je příznačné, že se téměř nikdo neptá, proč by ODS a KDU-ČSL, které chtějí údajně za každou cenu bránit nástupu komunistů, nemohly v případě volebního vítězství ČSSD umožnit vznik menšinové vlády ČSSD a pak ji v rozumné míře podporovat. Jinými slovy: politici obou stran a jejich mediální příznivci nejprve stvoří strašáka komunistického nástupu k moci, aby pak (v případě, že jim mobilizace proti komunistům nevyhraje volby) svými činy de facto nutili ČSSD ke spoléhání se na KSČM. Jejich antikomunismus má evidentně své taktické meze a většina občanů je po právu otrávena nemalou mírou licoměrnosti, která se v takovém jednání skrývá.

Někdy se hodí i malé šťouchance. Po oslavách 17. listopadu jsme si mohli v některých denících přečíst, že premiér Paroubek byl při kladení věnce na Národní třídě občany „vypískán“. Jinde popravdě napsali, že někteří lidé na premiéra „pískali“ a pokřikovali na něj.

Člověk, který čte jen jedny noviny, by tak mohl nabýt dojmu, že se blíží konec Paroubkovy éry, což byl také zřejmě účel zmíněného významového posunu. „Vypískat“ někoho totiž znamená, že dotyčný nejen nemůže kvůli rozzlobenému davu ani promluvit, ale musí pod tlakem davu i potupně odejít, nejlépe zadním vchodem. Taková reakce davu vyžaduje poměrně vysokou míru společenské frustrace, která by se jistě měla projevit v průzkumech veřejného mínění. Jak asi musí být zmíněný čtenář zmaten, když se pak dozví, že se v posledním průzkumu veřejného mínění ČSSD opět o nějaké procento přiblížila ODS.

Budeme-li parafrázovat jeden slavný výrok ze slavného českého filmu, můžeme na adresu těch, kteří ve svém nadšení pro kýžené volební vítězství pravice některé věci poněkud zkreslují, říci: “Nepodceňujte ty lidi, lidi nejsou hloupí“. A v červnových volbách bude v roli rozhodčího právě „lid“, nikoliv novináři.

Právo, 19.11.2005