Učitelé budou stávkovat. Za peníze, které berou, se prý nedá žít a stát by měl přidat. Vládní poslanci přitom návrh na to, aby na platy učitelů šly navíc tři miliardy, odmítli. To je fakt číslo jedna zaznamenaný médii v tomto týdnu.

Faktem číslo dvě je skutečnost, že zaměstnanci v nepodnikatelské sféře, tedy především zaměstnanci státní, vydělávají více než zaměstnanci nestátní, tedy ti, kdo pracují u privátních firem.

Tento výsledek právě zveřejněné analýzy ČSÚ je v rozporu s první zprávou jen zdánlivě.

Nesporným faktem je, že mzdy ve státním sektoru za poslední vlády narostly neuvěřitelným způsobem. Volební úplatek v roce 2002 přinesl státním zaměstnancům meziroční nárůst mezd téměř o sedm a půl procenta hned a v roce 2003 následkem předvolebních rozhodnutí vlády ČSSD poskočily platy od eráru o neuvěřitelných 14,1 procenta. To nezažili ani bankéři či realitní makléři. Až do roku 2005 pak mzdy v nepodnikatelském sektoru rostly rychleji než mzdy lidí, z jejichž pracovních výkonů se na státní platy vybírá. Sobotkova takzvaná reforma veřejných výdajů proto počítala s omezením růstu objemu peněz na platy a s propouštěním státních zaměstnanců. K jejímu naplnění však nedošlo ani náhodou. Teprve loni se růst státních a nestátních mezd vrátil částečně k normálu.

Jestliže si tedy nyní učitelé stěžují na špatné ohodnocení, měli by si především stěžovat na Špidlu a Grosse, kteří rozdávali kdekomu. Měli dokonce z čeho, protože jim ekonomický růst nasypal do zobáčku mnohem více, než čekali, ale na české učitele se prostě a jednoduše vykašlali. Nejrychleji rostly platy u ozbrojených složek, lékařům a státní správě. Hesla o vzdělanostní společnosti a důrazu na vzdělání zůstala ve stranických usneseních a velkoústých řečech minulé vládní garnitury.

A ta současná na to také podle všeho moc neslyší. Těch pár miliard by se určitě najít dalo. Dá se však pochopit, že výjimky jsou nežádoucí, obzvláště v okamžiku, kdy se bere u úst úplně všem.

Navíc by asi bylo dobré před jakýmkoli zvedáním platů kdekoli ve státním sektoru řešit otázku stejnou, jakou řeší majitel soukromé firmy. Roste dostatečně produktivita práce? Podávají učitelé lepší a vyšší výkon? Roste, nebo klesá počet žáků ve třídách a ovlivňuje to nějak kvalitu absolventů škol? Je situace skutečně taková, že učitelé odcházejí ze školství a erár musí řešit problémy s nedostatkem pracovních sil? Nebo jsou tři měsíce prázdnin stále dostatečným lákadlem, které umožňuje pokračovat v dosavadním trendu zaostávání učitelských platů za zbytkem státních zaměstnanců?

Učitelé budou 4. prosince stávkovat, protože nejsou spokojeni s tím, jak si na výše zmíněné otázky odpověděla vládní koalice. Naštvou rodiče, kteří se budou muset postarat o to, co budou jejich děti dělat od rána do odpoledne, ale to je tak všechno. Učitelé nejsou železničáři či popeláři, jejichž stávka má rychlé a dramatické dopady. Vláda by přesto současný stav školství neměla brát na lehkou váhu ani náhodou. Problémem školství totiž nejsou jen nízké platy, ale i nedostatečná kvalifikace učitelů v řadě klíčových předmětů, a především nedostatečná úroveň absolventů škol prakticky všech typů. Nový ministr školství by tedy předtím, než půjde orodovat za lepší učitelské platy, měl přijít s návrhem, jak zrušit nesmyslné platové tabulky, podle nichž je nejlepším učitelem ten nejstarší. A s jasnou představou nového systému odměňování závislého jasně a srozumitelně na výkonu učitele a kvalitě vzdělání žáka, který škole vypadne z ruky. Je pravděpodobné, že proti takovým reformám budou učitelé, a zejména jejich odborářští vůdci demonstrovat a možná i stávkovat. Ale na rozdíl od nadcházející prosincové stávky pak zbytek obyvatel nebude ochoten učitelským steskům naslouchat.

MfD, 23.11.2007

Autor je komentátor deníku MF Dnes