Hledá se prezidentský kandidát proti Babišovi. Zn.: Spěchá

Naděje, že se na Hrad vrátí takové ctnosti jako důstojnost a noblesa, se s Andrejem Babišem spojovat nedají. Takže, kdo má šanci porazit ho v prezidentských volbách, pokud se do nich – ať říká, co říká – rozhodne jít?

Pohled na vyčerpaného a chátrajícího prezidenta, na jeho zpomalené reakce a nezvladatelné grimasy, je žalostný. Navozuje otázku, zda Miloš Zeman v sídle králů setrvá až do jara roku 2023, kdy mu druhá hradní pětiletka úředně končí.

Prezident je vážně nemocný. Nachází se na pokraji fyzických sil a zjevně mu také ubývá těch psychických. Abdikace by navrch prospěla nejen Zemanovu zdraví, ale i kondici české politiky.

V jejích horních patrech by se pak nemusela řešit aktivace článku 66 ústavy, kterým se dají pravomoci prezidenta dočasně rozdělit mezi premiéra a předsedu sněmovny, ale jednoduše by se vyhlásily volby. Vláda i obě komory parlamentu by se pak mohly zaměřit na klíčová témata, jakými jsou finance, energie a covid.

Kromě toho by se přestal prodlužovat zástup těch, kteří čekají na pouhý prezidentův podpis, aby mohli zastávat určité funkce – desítek budoucích soudců a velvyslanců. Hromadí se jako horníci v dole, v němž Jára Cimrman testoval bezmotorový důlní výtah: fungoval jen tehdy, když dolů jezdilo o jednoho havíře víc. Byl to nepovedený projekt.

Nepovedeným projektem je i druhý prezidentský mandát Miloše Zemana (ačkoli ten první nebyl o nic lepší). Slušelo by se za ním udělat aspoň povedenou abdikační tečku. Prezident to ale v plánu nemá. Nejspíš i proto, že ještě nestihl dekorovat všechny své kamarády.

Šibeniční termín

Na každý pád by ale strany s jeho předčasným koncem na Hradě měly kalkulovat a mít po ruce kandidáty, kteří budou připraveni okamžitě zakleknout do pomyslných startovních bloků. Pokud by Zeman skončil předčasně, první kolo voleb nastane do tří měsíců.

Zákon stanoví, že se musí uskutečnit do devadesáti dnů od okamžiku, kdy se Hrad uprázdní. Přihlášku přitom musí podat kandidát 66 dnů před volbami. To znamená, že za 24 dnů by měl sehnat podpisy nejméně dvaceti poslanců či nejméně deseti senátorů. Anebo, a to je ještě horší, sesbírat aspoň 50 000 podpisů voličů.

Pro ty, kteří za sebou nemají silnou stranu, připravenou organizační strukturu, a nakonec i dostatek financí, to jsou šibeniční termíny. Takže je nutné mít kandidáta připraveného a v pravou chvíli ho vytáhnout z klobouku.

O Babišově připravenosti se nedá pochybovat. „O kandidatuře na prezidenta neuvažuji, vyloučit to ale nemůžu,“ opakuje. Podstatná je v tomto případě druhá věta – vyloučit to nemůžu. Stejně se vyjadřovali premiéři a pozdější prezidenti Václav Klaus a Miloš Zeman.

Prezidentství by pro Babiše bylo příležitostí uspokojit své ego a postoupit o level výš. Z Hradu by si mohl aspoň částečně pohlídat byznysové zájmy a otupit tlak na svůj střet zájmů – český zákon s tímto problémem u prezidenta vůbec nepočítá. Kromě toho by byl chráněn před trestním stíháním.

Ve volbách by měl slušné šance na vítězství. Je to jednoduchá aritmetika: vzhledem k síle těch, kteří za ním stojí – volby do sněmovny ukázaly, že má na své straně 27 procent voličů – by měl postup do druhého kola jistý. Co víc, ve volbách se ukázalo, že ti, kdo stojí proti pětikoalici a které může dostat na svou stranu, mají o půl milionu hlasů víc. Ve sněmovních volbách mnohé z jejich hlasů propadly se stranami, které nepřestoupily pětiprocentní práh nutný pro vstup do sněmovny.

Pravda, z bleskového průzkumu Medianu pro Radiožurnál vyplynulo, že dvě třetiny Čechů nechtějí, aby Babiš vůbec kandidoval. Nedá se však předpokládat, že hlasovat budou víc než dvě třetiny voličů. Třetina těch, pro které je podle Medianu Babiš přijatelný, by mu tedy mohla stačit. Tím spíš, že kandidát, který by se s ním ve druhém kole utkal, by nemusel být přijatelný pro všechny „antiBabiše“.

A ještě jedna důležitá informace: Babiše favorizují bookmakeři, kteří mívají dobrý čich na výsledky.

Z bláta do louže?

Pro pětikoalici nemůže být vyhlídka na vládu okopávanou z Hradu Babišem lákavá. A pro podstatnou část populace to znamená dostat prezidentský úřad z bláta do louže.

V posledních letech mělo Česko prezidenta, který využíval mezer v ústavě, aby si přisvojoval práva, která mu nenáležela. Hledal spojence v Číně či Rusku a když otevřel pusu, mohli jste cítit stejný zápach, jako když otevřete víko od žumpy.

V Babišově případě by pod prezidentskou vlajkou s nápisem „Pravda vítězí“ úřadoval populista, pro něhož je lež pracovním nástrojem. Používá ji tak samozřejmě jako instalatér hasák. A na Hrad by se s ním táhl stín dotačních čachrů a daňových rájů.

Naděje, že se na Hrad vrátí takové ctnosti jako důstojnost a noblesa, se zkrátka s Babišem spojovat nedají. To je zřejmé.

Jasné je i to, že úspěch kandidátů, kteří do voleb půjdou s cílem ho porazit, bude do značné míry záležet na tom, nakolik se hlasy pro ně nebudou vzájemně tříštit. Pokud chce pětikoalice snížit na maximálně možnou míru riziko, že jí voliči nadělí Babiše do prezidentského úřadu, měla by se domluvit na společném kandidátovi. A měla by to být persona přijatelná nejen pro voliče tohoto bloku, ale i pro část těch, jejichž hlasy ve sněmovních volbách propadly.

Do této kategorie nespadají politicky vyhranění Miroslava Němcová, anebo Miroslav Kalousek. A nepatří do ní ani kožené figury Jiřího Drahoše nebo Pavla Fischera.

Z pohledu autora tohoto článku má šanci porazit Babiše zejména vítěz preferenčního hlasování v nedávných volbách Vít Rakušan. A dobré vyhlídky na úspěch může mít i jaderná fyzička Dana Drábová nebo ekonomka Danuše Nerudová.

Anebo znáte nadějnější kandidáty?

Převzato z magazínu Finmag.cz se souhlasem redakce