Tady se bez omluv opřu do všech odpůrců přímé demokracie. Ano, jsem zastánce přímé demokracie. Doba na to uzrála, máme na to potřebnou technologii, nové tisíciletí si to zaslouží - není důvod se toho obávat. Jenom je třeba se s tím naučit zacházet.

Jak by se to hodilo v dnešní době? Například tím, že by se národ pomocí referenda vyjádřil k ožehavé politické otázce (setrvání v EU, ANO či NE islámské invazi, atd.) a nenechal naši politickou reprezentaci předstírat, že nám nevadí něco, co nám vlastně vadí hodně.

A co takhle, kdyby se političtí vůdci Evropské unie dali odvolat bez čekání na příští volby? Ano, ti, kteří tvrdohlavě (a ještě s nádechem uraženosti za kritiku) táhnou Evropu do záhuby. Ti, kteří odmítají poslouchat hlas lidu anebo to jenom tak chlácholivě předstírají a dál pochodují stejným nesmyslným směrem.

Paní Merkelová má dva roky do voleb. Pokud ji náhodou nesundá nějaký vnitrostranický puč. Bohužel, ostatní němečtí politici se zdají být taktéž mimo mísu, nemlich tak jako ona. Kolik škody ještě stačí napáchat, než jí vyprší mandát? Doba se vyvíjí příliš překotně na to, aby ji voliči mohli korigovat volbami.

A politici dneška jsou doslova jako utržení od řetězu, minimálně odtržení od voličů a v zásadě se chovají jako diktátoři, a to podle vzorce „Jednou jste si mě zvolili, tak až do příštích voleb si můžu dělat, co chci“.

K čemu je nám dobrá zastupitelská demokracie, když zvolení politici nejenom ignorují názory a přání elektorátu, ale dokonce začínají zvažovat, a občas i uplatňovat represivní opatření, aby lidu zavřeli zobák?

A když už politici přivolí k dialogu s plebsem, tak je to podle hesla „jeden o voze a druhý o koze“. Stačí si vzpomenout na dámu Merkelovou, která na otázku jedné německé matky, že se, coby matka dětí, obává násilí ze strany migrantů a co by se mělo dělat, odpověděla, že by dotyčná měla jít do kostela a ocenit krásu kostelních obrazů.

Ale zůstaňme v rozměrech našeho českého rybníčku. EU neovlivníme, ale bránit se proti EU nesmyslům je pro nás životní nutností. Co potřebujeme, je mechanismus, který by umožnil obyčejným lidem iniciovat změnu naší vládní politiky. Nebo přímo určitého českého politika odvolat. Tak, aby politici a politika sloužili lidu a ne lid politikům.
Kdyby všechny členské státy EU takovéto mechanismy měly, ona by se ta EU velice rychle změnila. Z diktátu na vyjednávání. Mnohé státy mají podobné zákony, kdy například sebrání určitého počtu podpisů na petici zaručí projednání oné petiční záležitosti v parlamentu anebo i přímé vydání určitého zákonu.

Proč to nemáme? Když třeba Švýcaři, občané Kalifornie a mnozí jiní po světě to v té či oné podobě mají? Důvod je jednoduchý. Přímá demokracie je hrozbou vládnoucím elitám. A ti, kteří proti přímé demokracii brojí, jsou buď příslušníky oněch elit, nebo jsou v jejich žoldu anebo v jedno či druhé aspoň doufají. A potom je ještě skupina těch, kteří obyčejnými lidmi více méně opovrhují. („Jo, kdyby byl celej národ složen z inteligentních jedinců, jako jsem já, potom možná. Ale tihle debilové!?“)

Vládnoucí elity tolerují demokracii, pouze pokud prochází institucemi, které mohou kontrolovat. Co nesnáší, je přímá participační demokracie – protože ji nemohou předělat na soukromý klub. (Pouze pro zvané.)
A proto nás straší různými katastrofickými scénáři, co všechno strašného by se stalo, kdybychom přímou demokracii dopustili. (Nedej bože!)
Jistěže by docházelo k omylům. Ze začátku téměř určitě. Ale z těch omylů by se lidé učili. A to je cílem. Aby se lidé naučili politicky a hospodářsky myslet. A ne se nechat pořád vodit za ručičku. Už jenom proto, že od toho je jenom krůček k tomu být popoháněn bičem.

A jak vypadá náš současný politický systém? Moudře nám vládnou naši zvolení zastupitelé, a to tak, že lidé jsou enormně frustrovaní, protože se pokaždé najdou nějací vykukové, kteří zkusí zase nová populistická hesla, lidé to spolknou, zvolí je a pak jen sledují, jak si ti zvolení mastí kapsy a na národ kašlou. A v poslední době k tomu přibylo to, že vláda víceméně ignoruje oprávněné obavy národa z islámské invaze do Evropy a víceméně jde na ruku Německu. V praxi se to projevuje tak, že pan Sobotka chvíli nesouhlasně bzučí a potom odsouhlasí to, co si dáma Merkelová přeje. A nás pošle do kostela.
Co z toho má on? Asi vyhlíží trafiku, jako Špidla.

Mohli bychom mít lepší vládu v rámci pouhé zastupitelské demokracie? Možná ano. Ale pravdou je, že po padesáti letech diktatury, kdy komunisti volili sami sebe, neumíme ani s tou zastupitelskou demokracií ještě moc dobře zacházet. Protože jsme to zapomněli. Ano, znovu se to učíme, a fakt je, že je to lepší a lepší. Určitě se k tomu opět prokoušeme. Ale učíme se chybami. A tak, i když mi to připadá s každými volbami zas o kus lepší, tak čtyři roky od jednoho pokusu k druhému je příliš dlouho. Pořád skáčeme na špeky víc, než by mělo být v kraji zvykem. Dokonce i ona přímá demokracie byla zneužita gangem Veverek (abych parafrázoval terminologii čínských soudruhů) jako laciný trik, aby se dostali k lizu. Přímá demokracie by náš politický systém obohatila a vylepšila, ale musí se zavést poctivě a propracovaně.

Participační demokracie – jako kombinace zastupitelské a přímé demokracie - je podle mne jediná moderní cesta jak řídit zemi v novém tisíciletí. A postupně ji zavádět, abychom se stačili s ní naučit zacházet. (Ale ne zas příliš postupně, protože politici to budou sabotovat, jak jen to půjde.) Začal bych zákonem o referendu, kdy sebrání, řekněme čtvrt milionu ověřitelných podpisů by zavázalo vládu k vyhlášení referenda v určitém termínu požadovaného onou peticí. Ověřitelnost podpisů by taky nemusel být problém. Navrhoval bych to ošetřit petičním zákonem, kdy každý občan by si mohl zaregistrovat petici v celostátní petiční databázi, kterou by měly na starost obvodní úřady, které by tam podle občanky uložily souhlas občana s danou peticí. A určitý počet podpisů by automaticky odstartoval příslušnou procedurální akci.

Nejlépe by bylo začít se učit u Švýcarů, kteří už se s přímou demokracií dostali hodně daleko. Nechtěli mít v zemi minarety, udělali referendum - a zatrhli minarety. Kdejaký sluníčkář je kritizuje, ale mají na to právo? Ovšem že mají, je to jejich země, ne? V roce 2010 se usnesli (opět prostřednictvím referenda), že imigranti usvědčení ze závažných trestních činů budou deportováni. Atd. Každým rokem pořádají Švýcaři několik referend k závažným otázkám své země. Řekl bych, že si Švýcarsko vůbec nevede špatně.

Co kdybychom ho následovali?

petr.kolar.canada@gmail.com