Není to náhoda, slovo „role“ se prolíná nejen tímto rozhovorem, ale i mnoha dalšími, které Jan Fischer poskytl. „Cítím se v té roli líp“, „nesestavuji si management svého podniku, to je o jiné roli“, „jsem přesvědčen, že (tu roli) budu umět hrát“, a tak dále. Nový premiér mluví jen velmi málo o sobě, svých pocitech nebo názorech. Zato přesně popisuje detaily své role. Vidíme obraz slušného, chytrého a lidsky sympatického člověka. Ale zároveň toho, kdo životem prochází tak nějak útrpně a s pocitem povinnosti. On to vlastně ani není život, ale posloupnost rolí, které „musí hrát“.

A přitom ostatní i sám sebe ujišťuje, že za těmi všemi vynucenými maskami je někde jeho skutečné já. Že ho nevidíme? To nevadí, ale určitě tam někde je.

Rolí nepochybně bylo i Fischerovo předlistopadové členství v KSČ. Vstoupil do strany, aby mohl dělat práci, kterou chtěl. Kdo tu dobu pamatuje, Fischerovi rozumí. On sám to popisuje bez vytáček: bylo to morální selhání, dodnes se za něj stydí, a to jak sám před sebou, tak před těmi, kteří prošli stejnou zkušeností, a neselhali. Ale zároveň se odmítá nechat tyranizovat od těch, kteří dilema jako on řešit nemuseli. Líbí se mi to, je to stokrát poctivější než kličkování a žvásty o naivitě, které jsme slyšeli od jiného člena nové vlády, vicepremiéra pro evropské záležitosti Štefana Fülleho.

Po listopadovém převratu se stal Jan Fischer úředníkem, byl náměstkem předsedy federálního statistického úřadu. Proč nevstoupil do politiky? Viděl sám sebe jako „bytostného odborníka“ a „fachmana“. Nechci s tím polemizovat, jistě je to možné. Ale nebyla to jen další z jeho útrpně přijatých rolí? Na jiném místě rozhovoru Jan Fischer říká, že chtěl být vždycky kantorem a kvůli tomu ostatně vstoupil do KSČ. Ale místo, aby toto povolání dál dělal, zvolil úřednickou místo akademické dráhy. Kde je tedy to jeho „skutečné já“?

Ani se svým oborem není Jan Fischer tak úplně vyrovnaný. Jako inteligentní člověk ví, že lze jen stěží polemizovat s tím, nazývá-li vás někdo nudným nebo necharismatickým. Těžko můžete začít metat kozelce, abyste okolí přesvědčili, že charisma ve skutečnosti máte. Ale Fischer z toho viní svou specializaci, tedy statistiku. A přidává další nálepky, které prý kvůli ní dostal: „suchar“ a „hloupej Honzík“. Mimochodem, tu poslední jsem opravdu nikde nezaznamenal. Není jen v premiérově vlastní fantazii?

A pardon, sám jsem matematickou statistiku studoval a vím, jak vzrušující a zajímavý je to obor. A taky nesmírně náročný. Kdybych se mu jako Jan Fischer věnoval celý život a miloval ho, spíš bych se to ostatním snažil ukázat a dokázat. A nevinil bych ho z toho, že působím tak nějak nudně a nezajímavě. Co z toho je „role“, a co z toho je „skutečné já“?

Člověk, který takhle mluví o svém životě a kariéře, je přesně ten, kterého Topolánek s Paroubkem i dalšími hledali. Zkrátka herce pro roli, kterou oni sami napsali. Mají tolik velkorysosti, že si může uchovat své já a vyprávět o něm v zákulisí novinářům, ale na jevišti se musí držet scénáře. Když ho zapomene, dostane nápovědu. Anebo ho inspicient rovnou vrátí do role. Tak jak to bylo v té tragikomické minivzpouře, když si Jan Fischer chtěl dát do vlády tři ministry dle svého výběru.

Nezdá se mi úplně v pořádku, když na začátku svého angažmá premiér říká, že se nejvíc těší na to, až jeho „role premiéra“ skončí a vrátí se zpátky do úřadu. Je to jistě rajská hudba pro politiky, kteří mu tu roli napsali a vymyslili. Ze všeho nejméně si přejí, aby jim v tomhle dočasném angažmá vyrostl nějaký konkurent nebo protihráč. A taky na něj mají páku: kdyby náhodou přece jen vypadl z role, vždycky mu budou moci připomenout, že za pár měsíců bude zase „jejich“ úředníkem. Jenže to je to hlavní, co Janu Fischerovi nevěřím: totiž že hledí na svou premiérskou budoucnost jako pouze na epizodní roli. Ne, on přece musí vědět, že těch minimálně pět měsíců změní jeho život a jeho jméno zapíše do dějin. A že bez ohledu na okolnosti a souvislosti je to úspěch a životní meta.

On to ví, nahlas to však přiznává jen mimoděk. Například když řekne, že nehraje golf, třebaže mu všichni vždycky říkali, že bez golfu nemůže obstát. „Jak se ukazuje, není to pravda,“ řekl v rozhovoru v MF Dnes a zjevně tím myslel: podívejte, já jsem premiér, a to jsem nikdy nehrál golf. Myslím, že má vzdělání i vlastnosti k tomu, aby byl dobrý a důstojný premiér. Podstatné je, jestli jím bude skutečný Jan Fischer, anebo papírové monstrum vyrobené na jedno použití politiky. Ti na něj chtějí odsunout část vlastního selhání. Pokud to přijme, bude to další z rolí, na kterou nebude pyšný.

LN, 9.5.2009