Taky jsem chtěl, aby ODS volby vyhrála tak, jak říkal první odhad. Také mne mrzí, že se převaha hlasů pro nemarxistické strany nedokázala přeměnit na parlamentní většinu. Ale odmítám z toho obviňovat volební zákon. Z návrhů, které zazněly, měl hlavu a patu zatím pouze jediný – zavedení lichého počtu poslanců. Pokud by byl jejich počet snížen na sto devadesát devět, ztratila by ODS mandát v Praze a bylo by po žížalkách. Pokud by byl poslanec dvě stě a jeden, získala by ODS mandát v Olomouci a po žížalkách by měl oranžový frajtr.

Jako další rozumnou úpravu bych viděl, především, zlepšení dostupnosti hlasování, a to pro lidi, kteří se dočasně nebo dlouhodobě zdržují mimo republiku. Vedle korespondenčního hlasování bych se velmi přimlouval i za možnost hlasování elektronického ve virtuálních volebních místnostech, kde by mohl hlasovat buďto vlastník elektronického podpisu přímo nebo kterýkoli občan, jehož totožnost by byla ověřena volebním komisařem. Hlasování korespondenční i virtuální urna by umožnilo hlasovat s rozumným předstihem před hlavním dnem voleb, pouze by se občan musel včas rozhodnout, jak bude volit, protože elektronické hlasování zároveň znamená vyškrtnutí z voličského seznamu v místě.

Ale konec volebního inženýrství!

Skutečná příčina, proč obě strany vyznávající vousaté proroky dokázaly se zbytkem voličů uhrát remízu, spočívá v tom, že jejich elektorát se tentokrát slil téměř beze zbytku do dvou kandidátek, z nichž ani té méně úspěšné, KSČM, nepropadaly příliš velké zlomky mandátů v jednotlivých krajích.

Co se týče nekomunistických voličů, byla situace jiná. Volby potvrdily dominanci ODS na pravé části spektra, ale lidovci byli zatlačeni do svých tradičních oblastí. Volební blamáže je uchránilo právě soustředění jejich voličů do několika krajů, jinak byl propad jejich mandátů podstatně větší. Bohužel, malá, ale statisticky rozhodující část pravicových voličů nepochopila, že v těchto volbách opravdu nejde o vyřizování účtů mezi ODS a jejími bývalými členy, tentokrát v dresu SNK-ED. Pokud by hlasy těchto obdivovatelů jiné a ještě lepší pravice skončily u lidovců nebo u ODS, mohly přinést pro Topolánka a Kalouska navíc dva až tři mandáty, rozdíl srovnatelný s celou parlamentní ekipou Strany zelených.

Volební výsledek Strany zelených pak v praxi ověřil snadno spočitatelnou poučku, že v takto nastaveném volebním systému má pětiprocentní strana s podporou rovnoměrně rozloženou po celé zemi šanci zajistit vyšší kvalitu života pouze velmi omezenému počtu pretendentů, v malých volebních krajích pak nikomu.

Pravice měla nepochybně šanci volby vyhrát. Nevyhrála je díky tomu, že u části nelevicových politiků zvítězilo sobectví a dostatečný počet voličů jim to neprokoukl.

A nemá cenu lkát nad tím, že podle jiných pravidel by výsledek dopadl jinak. Kdyby se hrál fotbal na piruety, koupila by Chelsea Pljuščenka a ne Ševčenka. Kdyby nebyla uzavírací klausule pro vstup do sněmovny, kandidovalo by mnohem více stran s mnohem lepším výsledkem, protože ani volič by nebyl vázán obavou z propadnutí hlasu. Voličských hlasů by nakonec propadlo daleko více a ve sněmovně by se šikovaly davy předsedů stran folklórních i společenských.

Málokterý komentátor, ba dokonce politolog, je schopen přiznat, že jednou ze základních podmínek kvalifikace politika je jeho schopnost dohody a koncepční spolupráce. Ta se ovšem zdaleka nejvíce prokazuje právě postupem přes síta volených funkcí i vnitrostranické soutěže, nikoli oslovením poloviny procenta voličů přes úzké téma jejich zájmu. Protekce, kterou volební zákon poskytuje stranám s komplexní programovou nabídkou oproti úzce vyhraněným skupinkám, nespočívá pouze v požadavku na přehledné uspořádání sněmovny. Je prostě společensky výhodnější, když jakkoli závažný problém se do parlamentu dostává už zakomponován do vyváženého volebního programu a nikoli jako výkřik přesvědčených, jdoucích za svojí Pravdou.

Pokud jde o sepisování identických programů jenom proto, že vůdcové vlasti a členstva schopného naplnit často i polovinu rychlíku Klidná síla nejsou schopni pokrotit svoje ambice ve společném zájmu, i to zasluhuje trest. Nám všem ho připravili pánové Zieleniec a Kasl, za odměnu dostanou milion na úhradu volebních nákladů.

Pokud si vážený čtenář povšiml, že jsem nechal na pokoji volební výkon obou nejsilnějších stran, má pravdu. Obě udělaly pro svůj volební výsledek maximum a udělaly to velmi úspěšně. Příště ČSSD vymyslí třeba kampaň ODS 4- a Ptáci nabídnou něco srozumitelného pro venkov, ponechaný spoření rudých s oranžovými a výsledek dopadne zase trochu jinak.

Kdy to bude? Mrakozpytci také nedokáží říci, jak bude po neděli.