Je přirozené obklopovat se lidmi, jež známe. I ve vládě

Pilní mohou stihnout leccos. A pro další vládu může být obtížně čitelné, kdo na úřadě či ve státní firmě je, nebo není členem rodiny a co to pro záměry nové vlády znamená. Zvláště když se prezident bude snažit život této vládě maximálně natáhnout.

Tahle větička asi napadne každého, kdo začne přemýšlet o motivacích nových, nestranických odborníků v nové vládě, která se líbí Miloši Zemanovi a pak už asi nikomu na politické scéně. Přesto svou popularitu generovanou nepopularitou vlády odešlé má a bude nám přinejmenším pár týdnů vládnout.

Bez politického mandátu toho moc státotvorného neudělá. Přesněji řečeno vůbec nic. Ale do chodu státu může zasáhnout prostřednictvím personálních i dalších mocenských kroků.

Proto stojí za to pečlivě sledovat, jaké jsou vazby jednotlivých ministrů, odkud přišli a kam se za těch pár týdnů nejspíše budou vracet. A to z toho důvodu, že motivací těchto lidí není další úspěch v politice a že na oddanou a nezištnou službu vlasti se v téhle zemi moc nevyplácí spoléhat.

Nejde zdaleka jen o Jana Fischera na financích a zkušeného matadora zákulisních her Jana Nováka, kterého má v zádech.

Novák řídil kabinet Mirka Topolánka, pracoval v Národním bezpečnostním úřadu a má široké kontakty ve zpravodajské komunitě. A má slavného kamaráda Marka Dalíka. Přístup k informacím z Finančně analytického útvaru může mít skupina lidí, která by ho asi mít neměla, protože jde o informace, na nichž lze vydělat mnoho korun. A když nám k tomu sepne zázračné splacení dluhů miliony z igelitky, je to asi opravdu trochu chucpe. Ale život tropí i další hlouposti.

Takový Martin Pecina přišel na ministerstvo vnitra z Vítkovic. A ve Vítkovicích se vyšetřoval i skandál z ministerstva práce a sociálních věcí, kvůli němuž skončil jistý náměstek Šiška ve vazbě a ministr Drábek se poroučel z úřadu. Majitel a šéf Vítkovic Světlík si pak stěžoval premiéru Nečasovi na neobjektivnost šetření a na jeho stížnosti bylo hodně věcí k zamyšlení. A možná se ukáže, že ten skandál přece jen nebyl tak skandální. Ale zase bude vypadat dost skandálně, když v tom okamžiku bude sedět na vnitru Světlíkův bývalý a nejspíše i budoucí zaměstnanec. Na ministerstvu zemědělství, které je jako všude v Evropě silně regulovaným odvětvím, zase sedí Toman. A to jméno je v zemědělství pojem už desítky let. Člen rodu bude spoluvytvářet prostředí, v němž podniká rodinná firma. A bude dohlížet na kontrolory, kteří budou kontrolovat její produkty. Že je Toman odborník a je schopen pro celý sektor odvést kus práce, o tom žádná pochyba. Ale že by ten umělecký dojem nějak oslňoval?

Kdo zabrání ministrům obsazovat posty svými lidmi?

Nemusíme hned myslet na nějaké nekalosti, můžeme si být vědomi toho, že i spousta předchozích ministrů měla různé osobní i zájmové vazby na lidi z byznysu.

Problém vlády neukotvené ve skutečném a fungujícím politickém uskupení je však ten, že tito ministři nemají svůj stranický regulativ, který by jim bránil obsazovat posty svými lidmi. A od prvního okamžiku je jasné, že to dělají a dělat budou.

Jak již bylo řečeno, všichni jsme odněkud, máme zcela přirozenou tendenci obklopovat se lidmi, kteří jsou ze stejného odněkud a kterým věříme. Na tom samo o sobě není nic špatného.

Jenže v politice se dosud museli politici navzájem dohodnout, aby existovala nějaká mocenská rovnováha a jeden si neuzurpoval více moci, než mu na základě politické matematiky náleželo.

To neznamená, že by se nemohlo krást a korumpovat, ale rozhodně méně než nyní, protože tenhle regulativ tahle vláda nemá.

A z toho lze mít jistě oprávněné obavy. Zvláště když se Fischer hned na začátku tak hezky vybarvil.

Mimochodem, zajímavé je, že se sice drze a neodbytně ministra financí na ty miliony ptají novináři, ale jindy bleskově rychlý plukovník Šlachta zřejmě zívá nudou.

Je to vše sice jen poklus na velmi krátkou trať, ale pilní mohou stihnout leccos. A pro další vládu může být obtížně čitelné, kdo na úřadě či ve státní firmě je, nebo není členem rodiny a co to pro záměry nové vlády znamená. Zvláště když se prezident bude snažit život této vládě maximálně natáhnout.

Jan Rusnok je zkušený muž, který se bude snažit podobným praktikám čelit. Nikdo nechce odcházet z funkce zatížen hříchy jiných.

Může si jistě bouchnout do stolu, ale udělá to? Nebo se nejprve půjde zeptat na Hradčany a personální politiku nám bude zezadu řídit třeba Mirek Šlouf? Nebo někdo ještě docela jiný? Rusnokův cíl je v bankovní radě ČNB s pěkným šestiletým mandátem, a tak bude velmi pozorně naslouchat hlasu toho, kdo jediný jej tam může posadit.

A víme vůbec, jaký má tenhle skutečný současný nejvyšší šéf zájem?

Autor je šéfredaktorem týdeníku EURO

MfD, 15.7.2013