Brožová spolupracuje s ČSSD už celá léta. Patří ke stálicím volebních akcí ČSSD podobně, jako kdysi Lucie Bílá patřila ke stálicím doprovázejícím volební kampaň ODS a Václava Klause. Angažování herců a zpěváků v české politice bylo typické zejména po pádu komunismu. Za někdejší Občanské fórum kandidovala řada herců (vzpomeňme za všechny například D. Kolářovou a M. Kocába). Poté, co k politice tak říkajíc „čuchli“, zjistili, že to není to pravé ořechové pro jejich umělecké duše.
V případě kandidatury Kateřiny Brožové je nejvíce medializován zejména její ne zcela přehledný soukromý život. O to se ve velké míře zasloužila bulvární média. Několik rozhovorů pro „seriózní tisk“, naposledy pro server iDnes, však dokumentuje, že Brožová je především osoba názorově velmi zvláštní. Stačí si přečíst onen krátký dialog, v němž se skví například tato otázka a odpověď:
Proč umělci podle vás tak tíhnou k levici?
Je to správné, vždyť je to jejich práce. Vciťují se do rolí, do pocitů jiných. Všude ve světě to tak je. U nás se někteří za svůj postoj možná pořád trochu stydí. Ani já jsem se dlouho nechtěla veřejně zařadit, i když jsem vnitřně s ČSSD souhlasila.
Až do tohoto rozhovoru jsem netušil, že umělec je již svou prací levičákem. Brožová si, zdá se, plete levicovost s „vciťováním“. Zlomyslník by snadno v této odpovědi nalezl i jiný důvod, a sice že toto chápání levicovosti nemá daleko k přetvářce. Jinak řečeno, být levicovou herečkou a zpěvačkou znamená na příkladu Brožové být velmi dobře sociálně postaven a tím, že se dokáže „vcítit“ do role chudé a udřené proletářky, je z ní rázem levičák, který může rozdávat svou levicovost na počkání.
Brožová, jak vidno, chápe svou roli hezké tvářičky na ukazování stoprocentně. Ostatně, sám velký Jiří I. si místo starého modelu manželky Zuzany pořídil novou, hezkou náhradu Petru na ukazování. Do této koncepce ukazování pozlátka se kandidatura Kateřina Brožové za ČSSD jeví téměř jako nevyhnutelnost.