Sice je doba postní, pro některé ramadán, ale Česká republika stále kolotá ve víru latinskoamerické samby, říznuté českým kvapíkem a o nějakém ztišení a rozjímání nemůže být ani řeči.

Ne, že by se na pražském sambodromu neobjevovaly rozličné figury, o nichž jsme zatím slyšeli jen málo, ale nutno uznat, že někteří jdou v čele a bezbřeze dominují.

Na zasedání Evropské unie v Bruselu, jež projednávalo bagatelní marginálie o našem životním prostředí, byl vyslán zmocněnec české vlády pan Filip Turek. Ministr životního prostředí pan Červený se v té době zúčastnil zcela zásadního aktivu Svazu zemědělců ve Větrném Jeníkově, což – jak všichni víme – je pro život na nejlepším místě naší planety klíčové.

Pan Turek plynou angličtinou objasnil své stanovisko užaslým ministrům ostatních zemí EU, kteří jej poslouchali bez jediného hlesnutí a po skončení bylo před frenetickým potleskem a standing ovations asi 30 vteřinové vesmírné ticho. A to všechno v situaci, kdy pan zmocněnec přikvapil do Bruselu dle svých slov znaven a uznojen. I přesto podal výkon, na nějž jsme všichni my, co žijeme v české kotlině, náležitě hrdi. Údivu cizozemců se nelze divit, ale my doma dobře víme, jakou práci pan Filip Turek odvádí.

Už za jeho pobytu v evropském parlamentu hrdě odmítl překladatele, protože po přečtení svých pověstnách cca deseti tisíc knih plynule hovoří několika světovými jazyky a to i se znalostí nářečí sámštiny a norského Nynorsku a Bokmalu. Řečeno slovy českého klasika, „přátelé, kdo z vás na to má?“

Nebyli by to Češi, aby jeho excelentní výkon ihned v médiích nezlehčovali. Proradná Danuše Nerudová sestříhala spojky a částice a tento svůj odporný pamflet hodila na sítě. Zarostlý Alexandr Vondra považuje je ho angličtinu za „shit“ a obsah excelentního projevu nazval blbostí. Je to odporné, protože všichni víme, jak pan Filip Turek maká pro Česko. Jen díky němu všichni vědí, že je normální pádit po dálnici 250 km/hod a současně si to ještě natáčet. Jen díky němu víme, že je normální nechat svůj osobní mobil kolovat po rozjařené partě kumpánů v putyce, aby si tam každý naťukal, co ho zrovna napadne a pak – po rozklíčování hesla přístupu k mediálním sítím (to heslo je samozřejmě SiegHeil jak všichni vědí) – to vypustit do světa.

Po faktickém zániku cirkusů v České republice, kde největší atrakcí pro děti byli klauni s červeným nosem, kteří padali na zem, přišlápnuvšivše si své dlouhé boty, až jim spadla čepice na písek v šapitó a musela jim pomoci další podobný postava, zde máme jakýsi revival. Pan Filip Turek koná a obecenstvo se směje a je mu vděčné, protože je to mnohem zábavnější, než videa s panem Zůnou, jak moudře a rozvážně odpovídá na otázky dalšího mudrce Fialy z SPD, že nikam nepojede a bude sedět doma, protože dobře ví, že pan Radim Fiala je mnohem moudřejší.

A jen pro proradnost a zabejčenost gumy z Hradu se pan Filip Turek nestal ministrem zahraničních věcí. To by byl panečku nominant. Takový plynulý rozhovor s Donaldem by jistě získal miliony diváků po celém světě a Česká republika by se stala opět centrem pozornosti, jak tomu bylo naposledy za éry Václava Havla.

Vítejte v České republice 2026