Zatímco červenec byl ve znamení kvapíku, poslední dobou tempo dějin přešlo spíše na na tango desolato.

My, co se zatajeným dechem sledujeme každý byť jen malý záchvěv politického dění poté, co byla poprávu smetena do dějinné senkruvny Fialova despocie a nastoupila konečně poctivá lidská avantgarda, musíme s údivem konstatovat, že je cosi shnilého ve státě českém.

Preference našeho nejlepšího pro-hnutí ANO vzaly po stabilním růstu obrácený směr. Zdá se být pravděpodobné, že někteří ztroskotanci a zaprodanci, kteří se rádi vyhřívali na výsluní našeho nejlepšího premiéra a usínali s citacemi z jeho bestseleru „O čem sním, když náhodou spím“, přesídlili – zcela nepochopitelně – do zdiskreditované dozimetrické party s názvem STAN, i když musí vědět, co je to za odpornou skupinu mocichtivých a zaprodaných elementů.

Přitom se událo tolik pozitivního.

Kupříkladu příští státní rozpočet bude mít bezmála 400 miliard korun. Protože už i zahraniční experti pomalu vstřebali myšlenku naší nejlepší ministryně financí, že dluh je aktivum, je Česká republika právem citována jako jedna z nejpokrokovějších ekonomik současného světa. Do Prahy na semináře míří členové FEDu, představitelé londýnské a japonské burzy a nejspíše se u nás objeví i Georg Soros, aby ke stáru nabyl dalších vědomostí.

Ministr Juchelka (Aleš – pro sichr), poté, co vyfuněl na Lysou horu, dostal skvělý nápad, že stáhne podporu v nezaměstanosti v prvních dvou měsících na 60% mzdy. Takže den poté, co toho lenocha vykopnou z práce, nastoupí ve žluté vestě do úklidové čety a poté, co odpoledne domete refýže od vajglů, může shánět nový flek. Žádné lenošení, žádné nesmyslné pohovory. Opět velmi progresivní nápad.

Vláda rovněž přehodnotila svůj dřívější (ještě opoziční záměr), aby se pense valorizovaly dle výšky průměrné mzdy. Pamatujeme, jak statečně naši hrdinové bojovali za prachy důchodcům, když zlolajný Fiala a Jurečka to našim udřeným pensistům zkrouhli. Dokonce to Alena dotáhla až k Ústavnímu soudu. Po poradě s ministrem Vojtěchem jí bylo sděleno, že se naši důchodci zbytečně přejídají a že jim stačí přidat tři stovky. Ušetří tak erár i zdravotnictví. Opět novátorská a nebojím se říci i geniální myšlenka hodná našich myslitelů.

Poté, co dorazil z čínské mise pan Okamura, je jaksi zamlklý. Zatím nebyl schopen sepsat zprávu o výsledcích své cesty, takže nevíme, jestli bude konečně letecká linka ze Šanghaje či nákup šmírovacích kamer na každý kandelábr, jak je tomu již drahně let v zemi císaře Si. Pan Okamura to ale napravil setkáním s iránským velvyslancem, od něhož obdržel pozvání na veřejné popravy odpůrců režimu, což je t.č. oblíbená kratochvíle v Persii.

Pan Turek, amatérský pouliční záchranář lidských životů, se projevuje jako bedlivý strážce životního prostředí a po přečtení jednoho ze svých desetitísíců svazků s názvem „Mladý chemik“ vyčmuchal na Šumavě zprvu yperit, později fosgen a posléze mnoho dalších sloučenin. Není jeho vinou, že mu bylo škodolibou novinářskou žumpou posléze sděleno, že podobných skládek po naší i armádě CCCP jsou u nás ještě desítky. Je neuvěřitelné, jako má náš ne-zmocněnec smůlu. Vždy, když dostane nějaký nápad či něco provede, vrhne se na něj lítá Zdiša či jiný pochybný element a jeho veškerá práce pro naši zem je zničena. Jak prozíravý byl Miloš Zeman svou slavnou větou, kterou pronesl Vovkovi Putinů že „žurnalistov sliškom mnogo, nádo ich likvidirovať“.

Zůstává však naděje. Tou první je řídící orgán naší vlády a země Tunde Bartha, která vystřídala Šumana a po dovolené zase jede na plné obrátky. Je to vidět i na zlepšeném projevu jejího chráněnce, který je zase schopen pronést sem tam větu bez gramatické chyby. Ta druhá jsou nastávající volby, kdy ze Senátu vyženeme flákače a nixmochry a nastoupí první liga. Pan Vildumetzová – Mračková poté, co po roce zjistila, že Senát není parlament a po dvou letech již jakž takž zvládá senátní procedury, dostane řadu posil, jejichž inteligenční potenciál nám všem zaručí, že bude líp. Budou totiž makat.

Vítejte v České republice 2026