Není dne ani hodiny, aby se cosi nového neudálo. A to platí dvojnásob o těch, které jsme si demokraticky zvolili za své zástupce. Jsou stále zábavnější.

Ministr obrany pan Zůna si jistě po nástupu do funkce, sice ve službách SPD, ale na rozkaz pana Babiše, bláhově myslel, že bude moci říkat, co si myslí. Nejspíše zapomněl, za koho je ve vládě a tak se zápalem vojáka projevil své osobní stanovisko ohledně definice agresora a nutnosti jemu čelit.

Můžeme snad poprvé věřit panu Okamurovi o záplavě mailů, SMS a dalších komunikačních kanálů, v níž rozhořčení voliči považují tato slova za zradu a požadují nejlépe popravu pana generála stylově v Kounicových kolejích či pražské sekyrárně na Pankráci. Protože zatím nedošlo k zásadnímu kroku, totiž jednání o vydání pana Okamury a Babiše trestnímu stíhání, Tomio musel projevit svůj diplomatický fištrón a nařídit ministru obrany bobříka mlčení. Od této chvíle se může pan generál vyjadřovat pouze k počtu nábojů na jednoho vojína v prvním okopu či složení polední stravy v polní kuchyni. Jakékoli další úvahy o Ukrajině, případně návštěvy resortního ministra tamtéž jsou mu až do odvolání zaraženy (odvoláním je samozřejmě myšlen konec vládního angažmá).

Poslanec za SPD Jan Síla, bývalý dobrý neurochirurg, který prošel trudnou cestu od KSČ přes různé obskurní nevolitelné subjekty lokálního významu až konečně dospěl k poznání a prodal svůj titul a duši vlastenecké frontě SPD v této souvislosti prozradil v rozhovoru pro Seznam citlivou informaci, totiž, že už i členové SPD, kteří jinak zkousnou úplně všechno, co padá z stranického sekretariátu, považují své zástupce v parlamentu za blbce. Je jen otázkou, kdy i on bude pohnán před soudní stolici, kde mu bude vyčteno vyzrazení toho nejutajovanějšího faktu a i on dostane oblíbený ban a bobříka.

Jindřich Rajchl, výběhový pornoherec, vytušil svou šanci a nabídl se jako ministr čehokoliv. Nikdo v republice nemá praždnou pochybnost, že je všehoschopný. Vždyť kdo z nás má zkušenosti jeho druhu? Od zpočátku jednání s druhou osobou, začínající něžnými slůvky, upřeným pohledem do oči, který slibuje mnohé a dává protistraně naději, že se dílo podaří. Poté předehra plná citu a taktu vůči potřebám druhé strany. Umí pak ve správnou chvíli projevit svou tvrdost a ráznost, s níž nekompromisně vstupuje do jednání a to i mnohdy přes odpor a zdrženlivost druhé osoby. Často si pozve i další osobu k předmětné činnosti, aby se tak neobjevila byť jedná chvíle případné únavy a snížila intensita výkonu. Všichni však vědí, že ve finále jsou obě strany naplněny uspokojením a že výsledek jednání je – v případě zveřejnění v médiích – pozitivně hodnocen přihlížejícími, kteří si je opakovaně přehrávají pro osobní potřebu. Proč tedy nechávat tohoto génia zplanět v poslanecké lavici a nedat mu šanci? Málokdo z obyvatel toto chápe.

Pan Filip Turek se uzdravil a vyrazil na Hrad, aby svou sečtělostí, slibem už nikdy nikomu nepůjčovat mobil v hospodě a zcela jiným typem cvičení pažemi přesvědčil frajtra o tom. že už bude hodný. Po rozhovoru jej ten frajtr na oplátku neurvale vyrazil z Hradu.

Vítejte v České republice 2025

Autr si nepřeje mít nadávání v diskusích pod svými články