Neviditelný pes

POLITIKA: Kandidáti, jdeme do finále

2.1.2018

Zeman je jasným favoritem prezidentských voleb. Mají ale i své černé koně?

Prezidentská volba spěje do finiše, leč v jedné věci je už jasno. Za muže roku 2017 lze nesporně vyhlásit Miloše Zemana. Alespoň v politice se vše točilo kolem něj, přičemž on tomu točení často dovedl docela pomoci. Bez ohledu na špatný zdravotní stav, ostatně též jedno z hlavních témat české politiky končícího roku. V době jarní vládní krize i podzimních a zimních povolebních vyjednávání hýřil různými nápady ve stylu „extenzivního výkladu ústavy“, nad nimiž sice nejen ústavním právníkům vstávaly hrůzou vlasy na hlavě, které mu však zejména v závěru roku dopomohly k dominantnímu postavení. I když šlo zároveň spíš jen o návrhy, avíza či hrozby, nikoliv (zatím) o dokonané akty.

Tak jako tak, i díky souhře okolností, kdy volební výsledek přinesl relativní dominanci hnutí ANO, ovšem (dosud) bez koaličních partnerů, Česko se nyní fakticky nachází v kategorii poloprezidentských režimů. Vláda Andreje Babiše je do velké míry i vládou Zemanovou. A jelikož se prezidentovi podařilo, aby ANO nenasadilo svého kandidáta a aby neměl žádného bezprostředního soupeře, jenž by ho obíral o hlasy přímo v jeho revíru, tedy pravicového populistu (Okamuru) nebo komunistu, může celkem poklidně vyhlížet druhé kolo prezidentských voleb a přímou kampaň v kole prvním vypustit.

Hradní pán a jeho stín

Paralelně se Zemanovým kralováním probíhá souboj osmi prezidentských kandidátů o to, kdo stávajícího hradního pána vyzve ve finále prezidentského souboje. Alespoň tak situaci vykreslují všechny průzkumy veřejného mínění, přičemž jiná vodítka pro odhad situace vlastně nemáme. Avšak uvedená paralelnost je i jistou druhořadostí. Osm kandidátů se usilovně snaží, s menším či větším úspěchem, upoutat na sebe pozornost, debata střídá debatu, nicméně zároveň začínají převládat pocity přesycení, fádnosti či přímo apatie. Nad osmičkou vyzyvatelů se totiž vznáší Zemanův stín, který jejich úsilí relativizuje, ba ironizuje, sráží ho na úroveň mocensky nezávazné televizní talentové soutěže, kde se však skoro nezpívá a také tam nejsou žádné holky.

I kdyby se tam vyskytovaly, těžko čekat živější zájem, pokud většina populace věří, že volby stejně vyhraje Miloš Zeman (dle šetření agentury STEM/MARK ze 4. až 10. prosince uvedlo Zemana jako předpokládaného vítěze 56 procent respondentů). A favorizují ho i sázkové kanceláře. V Sazce a v Tipsportu byl koncem prosince kurz na Zemanovo celkové vítězství 1.60, ve Fortuně 1.62, kurzy na Jiřího Drahoše se ve třech uvedených kancelářích pohybovaly v pásmu 3.40 až 3.52, na další kandidáty v pásmech mnohem vyšších.

Pro srovnání, u zápasu anglické Premier League Manchester United (v tabulce druhý, doma v aktuálním ročníku prohrál jen jednou) versus Southampton (čtrnáctý), jenž se odehraje 30. prosince, vypsala Sazka na vítězství Manchesteru kurz 1.40. Její bookmakeři zkrátka věří Zemanovi jen o trošku méně než „rudým ďáblům z Old Trafford“.

Přes výše uvedené skutečnosti není nikde psáno, že stávající prezident obhájí mandát. A například prudké zhoršení jeho obecně nedobrého zdravotního stavu může dosavadní předpoklady snadno obrátit v hromadu trosek. Také přesvědčení, že volba je jaksi předem rozhodnutá, může ovlivnit odhodlání voličů dostavit se k volbám.

Rozhodne jeden týden?

Podle sociologických šetření měl dosud z osmičky vyzyvatelů největší šanci porazit Zemana ve druhém kole Jiří Drahoš. Ne jen svými protivníky vykreslovaný jako nemastný neslaný člověk bez názoru, což ale zároveň představuje jeho největší výhodu pro finále, neboť se na něm pak mohou nejsnáze shodnout všichni Zemanovi odpůrci. Nicméně Drahoše musí trápit noční můra jménem Jan Fischer. Nevyhraněnost, pro finálový souboj eso v rukávu, může být totiž v prvním kole černým Petrem. Zvláště když se v něm vedle Drahoše o stejný segment voličů uchází několik kandidátů, kteří mohou voličské hlasy rozmělnit. Ve chvíli, kdy podle průzkumů někdejšího předsedu Akademie věd řada voličů zatím ani nezná. Do finále tedy může proklouznout někdo, kdo má proti dominantnímu Zemanovi slabší výchozí šance.

Rozhodne tudíž několik dní od 2. do 12. ledna, po nichž třeba vše zůstane v podstatě takové jako nyní, ale možná také ne. Ostatně u podzimních parlamentních voleb se preference ještě pořádně zavlnily v posledním týdnu před hlasováním. Bohužel načasování české prezidentské volby, kdy počínající horkou fázi kampaně zchladí vánoční a novoroční svátky, po kterých už zbývá jen velmi málo času, přispívá k tomu, že o hlavě státu pak může rozhodnout až příliš mnoho hlav rozpálených jen momentální náladou, marketingovou kanonádou či aktuálními politickými okolnostmi jednoho týdne.

Autor je politolog

LN, 29.12.2017



zpět na článek