Andrej Babiš vzbudil při svém vstupu do vrcholné politiky u spousty voličů zdání, že teď konečně obsadí klíčové exekutivní posty experti na slovo vzatí, a ne „nemehla“, která nám prý vládla dosud.

Realitu lze popsat na skládání čerstvé vlády. Sociální demokraté postupovali podle svého obvyklého klíče – regionálního zastoupení. Tentokrát měly přednost ty kraje, kde hrozil odpor vůči zrodu koalice s hnutím ANO. Proto se dostalo i na Olomoucko, Vysočinu, ale především na Prahu.

Zároveň si však Jan Hamáček dal záležet, aby jeho ministrům nikdo nemohl vytknout nekompetenci. Takže i hlavní město je reprezentováno politikem, který se v dané oblasti, konkrétně zahraniční politice, léta pohybuje a dobře vyzná.

Když se však Miloš Zeman a na něj navázaní komunisté začali nad Miroslavem Pochem ošívat kvůli jeho názorům na migraci, sám nominant šibalsky nadhodil, že netrvá na Černínském paláci a mohl by i na jiný resort. Má například inženýrský titul z České zemědělské univerzity.

To – jak se dalo čekat – prezidenta podráždilo. Pocheho přirovnal k autorovi absurdního emailu premiéru Sobotkovi, který se kdysi domáhal náměstkovského křesla na jakémkoli ministerstvu. Univerzálními kandidáty Zeman upřímně pohrdá.

Tím spíš je zajímavé, jak blahosklonně přistupuje k nominacím hnutí ANO do nového kabinetu. Takový Dan Ťok zůstává na dopravě zjevně proto, že větší machři dali Babišovi košem. Ťok je sice odborník, ale čtyři roky se mu nedařilo. Stačí se podívat na stav dálniční sítě nebo zpackaný tendr na mýtné. Jeho předností je však poslušnost.

Nebo si vezměme Lubomíra Metnara. Měl co do činění s bezpečnostními složkami, tak jej Babiš v prosinci posadil na vnitro. Tam splynul. Ačkoli jde o stěžejní vládní úřad, proslavil se Metnar především svou neviditelností.

Spojit si jej můžeme leda se šibováním s policejními řediteli nebo s tříměsíčním zpožděním výroční zprávy o extremismu. Panuje podezření, že k němu došlo zejména kvůli ostrým soudům analytiků o Okamurově hnutí Svoboda a přímá demokracie, jež je v Poslanecké sněmovně vítaným pomocníkem babišovců. Čili také u Metnara lze uvést, že ani v nejmenším nezastiňuje a nerozporuje svého šéfa.

Bizarní je potom nápad, aby ministerstvo spravedlnosti řídila Taťána Malá. Podobně jako Poche by přitom mohla zamířit i na zemědělství – absolvovala Agronomickou fakultu Mendelovy univerzity v Brně, obor zemědělské inženýrství, a diplomovou práci zasvětila Mikroklimatickým podmínkám v chovu králíků.

Později ale též vystudovala práva – a to až na Panevropské vysoké škole v Bratislavě. V politice na sebe upozornila pouze vášnivou obhajobou Andreje Babiše v kauze Čapí hnízdo a nápadem, že jeho trestní stíhání by mohlo čtyři roky – tedy do konce volebního období - počkat.

Možná to Babiš udělal sociálním demokratům na truc: Chtěli jste silové ministerstvo vnitra, abyste zajistili moje nestranné vyšetřování? V tom případě půjde po umírněném Robertu Pelikánovi na spravedlnost moje nejoddanější poslankyně!

Tradiční strany v minulosti při svých personálních nominacích kombinovaly dva faktory – odbornost a politickou váhu. Když se ministrem nestal specialista na slovo vzatý, šlo aspoň o výraznou politickou osobnost, jež se ve vybrané problematice vyznala.

Nyní přichází éra, kdy nehraje prim politická váha nebo expertní pověst, nýbrž loajalita. I když výraz „přichází“ není přesný. Spíše se vrací. Bezmála po třiceti letech.