Ke zdravotníkům, dopravákům a několika dalším profesím, které se mají sice radovat z nového pokrokového zákoníku práce, ale které ho prostě a jednoduše nemohou dodržovat, protože by se nemocnice, záchranky a autobusy zastavily, se ve žních přidali i zemědělci. Zákoníkem předepsané přestávky lze dodržet, ale pak úroda zůstane na poli k radosti polní zvěře a žalu důchodců, kteří by si za rohlík v samoobsluze museli krapet připlatit.

Když před půldruhým rokem opozice, zaměstnavatelské svazy, akademičtí specialisté na pracovní právo i osvícenější komentátoři upozorňovali na to, že se zde chystá legislativní paskvil, který bude pro stát velmi drahý a nebude ho prakticky možné dodržovat, svolali proti nim socialistické odbory tisícovou demonstraci pod hesly, která označovala kritiky zákoníku za vykořisťovatelské zrůdy a přátele starých pořádků z osmnáctého století.

Když se teď varování potvrzují, senátora za ČSSD a odborářského náčelníka Milana Štěcha ani nenapadne se omluvit a říci alespoň: „Pardon, chybička se vloudila.“ Nemá čas, musí se zabývat chystáním demonstrací proti škrtformě.

Tady se prý chybička určitě nevloudí.

Kde odpočívají zákony

Velká taškařice nastala i s dalším legislativním veledílem minulé vládní garnitury. Takzvaný služební zákon, který opečovával státní úředníky, zaváděl jim mimořádné výhody, pevný platový postup a fakticky rušil možnost velmi žádoucí reformy státní byrokracie, byl nejprve slavně schválen. Poté byla jeho platnost odložena. A pak se opět potvrdilo to, co každý, kdo si ho přečetl, musel okamžitě zjistit – že jde o nesmírně nákladný a obludný systém státní správy, který by položil na lopatky i ropný stát Bahrajn.

A tak nyní přišel ministr vnitra Ivan Langer se zcela logickým návrhem, že by asi bylo nejlepší nepovedený zákon zrušit, protože ho fakticky není možné naplnit. Slovíčko „pardon“ opět neuslyšíme, akorát křik dnešní opozice na téma ubližování státním zaměstnancům, s nimiž to oni myslí přece tak dobře.

Dobře to mysleli i s postiženými a bezmocnými. To ale zcela bez ironie. Dát jim peníze dosud rozdělované nepříliš efektivně sociálním ústavům a nechat je, ať si za to koupí péči, kterou skutečně potřebují, je nepochybně zcela správná myšlenka. Až na to, že nikdo nedomyslel, jak budou fungovat ony domovy důchodců a další ústavy, které najednou přijdou o podstatnou část peněz. Také velmi vágní omezení pro užití státního příspěvku a další kiksy v zákoně v praxi potvrzují rčení o dobrých úmyslech, jimiž je dlážděna cesta do pekel. I na tento zákon padne hned letos, kdy začal platit, zřetelně více miliard, než spočítal Zdeněk Škromach, jehož bodrý úsměv a dobré úmysly nakonec přišly tuhle zemi, pokud přičteme i další perly z jeho resortu práce a sociálních věcí, na několik Krejčířů nebo minimálně jednoho a půl Koženého. Než se omluvit, to se raději mračí.

Proč taky, když rekordmanem v legislativní paskvilnosti minulých let je David Rath se svým zákonem o neziskových nemocnicích. Ten se také velmi zlobil, když někdo řekl, že ten zákon je znárodňovací, a hned dotyčného pěkně zpucoval. Urážlivé výroky pak neminuly před pár měsíci ani Ústavní soud, který nakonec znárodňovací paragrafy ze zákona vyškrtl, a tím ho odeslal na smetiště Sbírky zákonů, kde spočívají neaplikované a neaplikovatelné právní normy. Jak je z výše uvedeného zřejmé, nebude tam spočívat nijak zvlášť opuštěný.

Současná vláda si nemůže stěžovat, že by jí po osmi letech vládnutí ČSSD padla do rukou spálená země. Je to bujná zahrada zarostlá dvoumetrovými kopřivami a kam sáhneš, tam to pálí. A kopřivy se také neomlouvají. Ale už by to fakt chtělo přestat naříkat, vzít do ruky kosu a pustit se do toho.

MfD, 23.7.2007