Kdo měl čas a náladu, pustil si v pátek třináctého (pro pověrčivé: příznačné, že?) parlamentní verzi pořadu Na vlastní oči. V roli moderátora: Radek John (jak půvabná náhoda). Téma: Telefonáty ministra Kalouska. Podtitulek: Unikátní pohled do zákulisí politiky české postkomunistické demokracie.

Kdyby mi toto představení (live přenos z jednání bezpečnostního výboru dolní komory českého parlamentu na kanále ČT24) bylo dovoleno glosovat termínem z oblasti obecné sexuality, pak musím konstatovat: účinnější "antikoncepci" nemohli naši politici voličům naordinovat. Ve vztahu k sobě samým.

Pakliže by stát, v němž je nám dáno žít, fungoval podle představ těch jeho občanů, kteří disponují zdravým rozumem, byla by záležitost kolem telefonátů ministra financí policejnímu prezidentovi záležitostí toliko "těch nahoře". Taková je výhoda standardní demokracie: občané se nerušeně zabývají svými každodenními radostmi a zejména starostmi – a to, co se děje v obnaženém zákulisí politického Olympu vnímají bez toho, že by to mělo výraznější vliv na jejich krevní tlak.

Tak například: ti, kdo jsou povinni použít služeb centrálního registru vozidel (CRV), by tak bez problémů učinili. Kdo komu co řekl nebo neřekl (Kalousek Lessymu, Lessy Kalouskovi – telefonáty jsou obvykle obousměrné), kdo komu věří či nevěří (Lessy Kubicemu, Kubice Lessymu), kdo komu šlápl nebo nešlápl na kuří oko (působí to celé dojmem, že všichni všem), by mohlo být občanům zaneprázdněným povinnostmi všedního dne více méně lhostejné.

Tak tomu ale není – a ani být nemůže. V době, kdy se politici a policisté na vrcholu mocenské pyramidy zabývají sami sebou, CRV po nedávném kolapsu stále nefunguje tak jak má. Lidem, kteří se bez vlastní viny dostali do role rukojmích nefungujícího státu a na registru jsou tak či onak závislí, stoupají náklady.

A co horšího - ze strany tohoto nefungujícího státu jsou vystaveni hrozbě možné šikany. Což je do nebe volající nespravedlnost.

Nejprve obecně. Technika selhat může, computerová o to víc. To lze pochopit. O elektronických informačních systémech platí to, co o přírodních živlech: dobrý sluha, zlý pán. Přihodit se může cokoli. Problémem ovšem je neblahý průvodní jev podobných krizových situaci: absence racionálního náhradního řešení. Tím, kdo na takovéto kolapsy doplatí nejvíc je prostý občan.

Nyní konkrétněji: CRV byl sice mimo provoz, ne tak běžný život. Stát nejenže nedokázal zajistit fungování toho, co sám zavedl jako povinnost; nedokáže však ani ochránit své občany před možnou policejní šikanou, kterou na nich lze páchat v důsledku toho, že registr nefunguje. Kocourkov? Absurdistán? Nejspíš hybrid obojího.

Připomeňme: za jízdu bez technického průkazu či registrační značky hrozí pokuty v řádech tisíců korun, v horším případě i roční zákaz řízení. A co stát udělal pro to, aby tuto vrcholnou nespravedlnost vůči nevinným (z hlediska zdravého rozumu) motoristům eliminoval? Nebyli jsme svědky žádného operativně vyhlášeného "generálního pardonu" platného po dobu trvání problémů s CRV. Místo toho jsme se dozvěděli, že ministerstvo dopravy adresovalo policii zdvořilou žádost o shovívavost.

Co ale v případě, že policie v těchto případech zapomene na svůj slogan Pomáhat a chránit? Nespravedlivě postiženého motoristu čeká snadno představitelná byrokratická anabáze. Musí vyplnit žádost o náhradu škody, poslat ji na ministerstvo dopravy, které každý jednotlivý případ podrobí revizi. Samo však udělené pokuty proplácet nebude, ale příslušnou částku hodlá vymáhat po tvůrcích problémového softwaru. Není těžké si představit časový průběh tohoto procesu. A to hovoříme o té příznivější možnosti.

Ne všechny škody vzniklé nefunkčností CRV bude možné doložit – a postižený lidově řečeno ostrouhá.

Technický viník toho všeho, společnost ATS-Telcom (viníkem s politickou zodpovědností je ministerstvo dopravy), sice přiznal, že systém je pomalejší, nicméně vyjádřil naději, že si na to úřednící zvyknou. Nejspíš ano, co jiného jim zbývá.

Bylo by ovšem chybou zvyknout si na to, jak nepřijatelně v mnoha ohledech funguje tento stát, jak nepřijatelně v mnoha ohledech se chovají někteří jeho politici.

Nebude proto od věci, abychom znovu připomněli: stát je tu pro občany, nikoli naopak. Je na čase, aby se ti nahoře konečně začali vážit, když ne samotných občanů, tak hodnoty času těch, jimž určují pravidla hry.

Bezpečnostní výbor sněmovny dnes vyzval premiéra, aby odvolal ministra financí Miroslava Kalouska. Neměl by Petr Nečas spíše (či také) sáhnout k odvolání ministra dopravy za škody způsobené občanům nefunkčností CRV? Anebo – neměl by Pavel Dobeš rezignovat sám? Kdyby strana LIDEM byla skutečně tím, co má obsaženo ve své zkratkce, tedy partají vstřícnou vůči lidem, byl by Pavel Dobeš už několik dnů toliko stranickou, nikoli vládní personou.

Stejskal.estranky.cz