Zdá se, že se kolem nás dějí samé paradoxy. Předseda vlády dává a zase bere zpět demisi, odvolává svého místopředsedu, aby to odvolání vzápětí stáhl a za dva dny znova podal. Prezident demisi chce přijmout, ale nepřijímá, protože letí do zahraničí a při tom chce přemýšlet o výkladu ústavy.

Je jasné, že všechny tyto tance patří předvolební době, která předchází nejen podzimním volbám parlamentním, ale i jarním volbám hlavy státu. Málokterou událost na domácí scéně v současnosti lze zcela vyloučit ze souvislosti s touto předvolební emocionalitou, která chvílemi přerůstá v hysterii.

Ale jak do toho zapadá milost pro doživotního vězně Jiřího Kajínka? Jsem přesvědčen, že nemálo. Předně: prezident Miloš Zeman málokdy dělá kroky nahodilé a nepromyšlené. Amnestie pro Kajínka je tedy nutně součástí nějakého Zemanova záměru.

Předpokládejme, že si Zeman nechal udělat analýzu, jak se národ ke Kajínkovi staví. Z té analýzy mu vyjde, a to je pravděpodobné, že zdaleka nikoli jednoznačně. Kajínkova vina na zabití dvou osob před 25 lety na Plzeňsku zřejmě nebyla prokázána natolik přesvědčivě, aby to vyvolalo unisono souhlas jako v případě orlických vrahů či masového vraha Roubala.

Kajínkova kauza příliš připomíná kriminální filmy o propojení podsvětí a policie, vyřizování účtů mezi různými gangy, mezi státními i podzemními ozbrojenci, čehož rozmanité náznaky svého času skládal dohromady investigativní novinář Josef Klíma. To on nepochybně za slovo Kajínek, kde měl být vykřičník, vložil otazník. A vstoupil s tím na úrodnou půdu.

Náš občan totiž zřejmě není přesvědčen o křišťálové průzračnosti různých policejních aktivit, a v rozjitřené atmosféře půlky 90. let nevypadala poprava dvou pistolníků kdesi za městem nijak neuvěřitelně.

K pochybnostem o Kajínkově vině se jistě připojí i fakt, že se do Kajínkova procesu svými stížnostmi na právní pochybení připojili postupně tři ministři spravedlnosti: Pavel Rychetský v roce 2001, téhož roku Jaroslav Bureš a Pavel Němec 2006. Nejvyšší soud všechny stížnosti zamítl. Stejně tak byly zamítnuty všechny vlastní Kajínkovy žádosti o obnovení procesu.

Summa summarum, na první pohled se zdá, že objasnění příběhu a odhalení pravdy by nepochybně prospělo, kdyby jej znovu projednal nový, pokud možno na všech předchozích personálně nezávislý soud. Jenomže pokud nevraždil Kajínek, pak patrně, podle svědectví známého už od roku 2005, vraždili dva bývalí policisté.

V jednoduchém překladu pro prezidentský mítink v Horní Dolní: bližší košile než kabát. Je jednodušší nechat shnít v cele nějakého gaunera, než začít se rýpat v sotva zhojených bolístkách partiček uvnitř policie nebo justice.

Vsadím se, že tak nějak bude prezident svou milost pro Kajínka vysvětlovat tzv. obyčejným lidem. A nepochybuji, že s tímto vysvětlením obstojí a že se tato milost stane v předvolebním pokeru spíše kartou v jeho prospěch, než naopak.

Vysíláno na ČRo Plus, publikováno na www.rozhlas.cz/plus