28.3.2024 | Svátek má Soňa


POLITIKA: Kabinet upachtěné důvěry?

29.6.2018

Podaří-li se Babišovi předvést „makání“ naplno, záleží na partnerech i ekonomické kondici

Byla jmenována, a ujala se tak moci, druhá vláda Andreje Babiše. Opět menšinová, leč zároveň koaliční, a navíc s větší šancí na zisk důvěry, neboť ji přislíbili podpořit komunisté. Sice se mají definitivně vyjádřit až v sobotu, ale předpokládejme, že navzdory současnému vrčení řeknou nakonec ano, neboť se jim naskýtá obrovská, od sametové revoluce nevídaná, šance na ovlivnění exekutivy.

Menšinových vlád u nás od roku 1989 vzniklo několik, tato je však v jistém smyslu unikátní. Příčinou „menšinovosti“ je především trestní stíhání premiéra Babiše. Bez zmíněné zátěže by asi složil většinovou vládu s důvěrou už napoprvé, a možná dokonce ve stejném koaličním formátu jako v předchozím volebním období. Takhle si ale s Andrejem nikdo nechtěl hrát, pouze zlobivá děcka z krajů politického pískoviště, z nichž nakonec jako podpůrný element vstupují do mocenského vládního bloku komunisté. Okamurova SPD číhá v pozadí, přičemž Andrej Babiš ji dosud i coby vládu pouze tolerujícího partnera odmítal, kdežto prezident Zeman naopak protežoval. ČSSD jako reálný člen vládní koalice se pak bojí, aby nebyla přehlasovávána aliancí ANO plus KSČM plus SPD. Uvidíme, avšak právě ve zmíněné obavě číhá potenciál velkého sporu, ba rozpadu vládní sestavy.

Zhoršené klima

Babišovo trestní stíhání a nutnost obracet se k extrémům, s nimiž má naopak vřelé vztahy Miloš Zeman, ho uvrhla do velké závislosti na prezidentovi. Ten premiérovy slabosti pochopitelně využil a stal se fakticky další vládní stranou – minimálně dva ministry, zemědělství Tomana a obrany Metnara, lze chápat jako Zemanovy muže. Miroslava Tomana sice nominovala ČSSD, ale mj. jako vstřícné gesto, jako oběť k udobření hradního draka. Spor o Miroslava Pocheho pak výmluvně odhalil, že aligátorovi z Vysočiny to evidentně nestačilo.

Pokud jde o ministry za hlavní vládní stranu, ANO nenabídlo nikoho, kdo by měl potenciál nabírat nové voličské hlasy. Což přímo bije do očí v případě ministryně spravedlnosti Taťány Malé, jež zatím projevovala snad jedinou politickou přednost: loajalitu k Andreji Babišovi. Premiér tak sice obsadil pro něj klíčový ministerský post pretoriánkou, ovšem i on sám měl zrovna o tomto tahu velké pochyby, jinak by nejspíše veřejně nesděloval, že nová ministryně má hlavně naslouchat, učit se a moc nekomentovat, tedy mlčet.

Na lidi, kteří se rozhodli nastartovat či „upgradovat“ svou kariéru navléknutím dresu ANO, pohlížela významná část veřejnosti od počátku docela úkosem. Těsné objetí s Milošem Zemanem, podpora vlády od komunistů a parlamentní družba s okamuristy míru kritičnosti ještě posílily – na úroveň veřejného pohoršení, zejména v prostředí inteligence. Nejenom intelektuálů, kteří asi Andreje Babiše z politických důvodů zajímat moc nemusejí, ale třeba i lékařů, právníků či odborníků na informační technologie. Odrazem onoho „zhoršení klimatu“ je i ústup Martina Stropnického do diplomacie nebo faktický rozpad poslaneckého klubu ANO v Evropském parlamentu. Jinak řečeno, hnutí ANO se ocitlo docela v personální nouzi. A je otázkou, kolik Karel Šlechtových ještě může vytáhnout z klobouku, aniž by preference nezačaly padat šupem dolů.

Kompletnější mocenské obrysy nové vlády se začnou ukazovat až po jmenování, poněvadž teprve jmenovaní ministři mohou jmenovat své náměstky a náměstci zas různé podnáměstky apod. Až tato hustší pavučina odhalí, jak je detailněji rozvrstvena moc v rámci celého bloku, kam nutno zahrnout nejen dva členy koalice, ANO a ČSSD, ale i Hrad a podpůrné komunisty. Reálné kroky vlády posléze výmluvně naznačí, jaké ekonomické zájmy hrají v jejím pozadí prim. A také, jakou daň vláda zaplatí za podporu komunistů i dlouhé prsty Hradu v zahraniční politice.

Bitva o vládní smetanu

Andrej Babiš chtěl již s prvním kabinetem předvést nový styl vládnutí: manažerské, pragmatické, od ideologie i partajničení oproštěné „makání“. Samozřejmě, zatím se jednalo spíše o marketing, jemuž ale rozhodně nenahrávala skutečnost, že šlo o vládu v demisi, pořádající sice spanilé jízdy po krajích, nicméně v ovzduší intenzivního hledání vlády nové. Zisk důvěry může novému stylu dodat na věrohodnosti, ovšem písek do soukolí mu mohou začít sypat třeba koaliční sociální demokraté, kteří nebudou chtít připustit, aby, jako minule, ledacos oddřeli, leč smetanu slízl Babiš.

Nová vláda se hodlá profilovat jako výrazně protiimigrační. Reálnou suverenitu českého státu však asi prověří nikoliv zástupy uprchlíků, nýbrž reálná kondice globální ekonomiky. Pokud se jí bude dařit, a u nás tedy vydrží hospodářský růst, může Andrej Babiš svůj kabinet marketingově dobře prodat. Pokud ale ne, pak mu patrně nepomůže ani sebechytřejší prezentace v médiích a na sociálních sítích. Ani to, kdyby celá vláda jezdila o sobotách okázale házet lopatou do nějaké zapomenuté obce na stavbu mateřské školky.

Autor je politolog

LN, 27.6.2018