Autor: Lubomír Stejskal
Ve vztahu k Janě Mračkové Vildumetzové jsem zažil stejnou turbulenci jako k novináři Martinu Komárkovi. Toho jsem do jisté doby považoval za brilantního komentátora. Pak přišel rok 2013 a cosi se změnilo.
V tom roce se konaly volby do Poslanecké sněmovny. Projížděl jsem autobusem naším městem – a spatřil vyobrazení, které mě doslova šokovalo. Na billboardu jsem četl „Nejsme jako politici. Makáme.“ Což o to, jedno z bezpočtu propagandistických hesel. Ale nejen to. Vedle textu dvě obří hlavy - Andreje Babiše a Martina Komárka.
Zklamání. Respektovaný žurnalista přešel na druhou stranu barikády. Jistě: jeho volba. Má na ni právo. Já mám zase právo říci, že v mých očích ztratil jako novinář kredit. Na tom se nic nezměnilo ani poté, co přestal být tváří ANO a dnes je opět šéfkomentátorem, třebaže jiného „novinového řetězce“.
Volby do krajských zastupitelstev o tři roky později. Předvolební kampaň ANO. Stojím ráno kolem sedmé na autobusovém terminálu, když spatřím zjevení. Andrej Babiš s papírovou krabicí rozdávající koblihy. Kolem něj pobíhající ještě svobodná Jana Vildumetzová.
Také jsem si jeden pytlík vzal, proč to nepřiznat. Jako překvapení pro ženu. Dárek od ministra financí (tehdy) jí nenosím každý den. Ale o to nejde.
Bylo mi Jany Vildumetzové svým způsobem trochu líto. Má to zapotřebí? Měl jsem o ní od svých zdrojů v regionu příznivé reference. Tady musím dát Andreji Babišovi za pravdu, když o ní tenkrát na Facebooku mj. napsal: „Naše Jana Vildumetzová je jako stvořená pro práci s lidmi v kraji. Začínala jako učitelka, pak ředitelka Domu dětí a mládeže a Městského kulturního střediska v Horním Slavkově, pak starostka.“ Jen by se slušelo upřesnit, že (dle mých informaci) skvělou starostkou (2006 – 2013) byla po většinu svého funkčního období v barvách ODS (2008 – 2014).
Tyto souvislosti mi prolétly hlavou během těch několika minut „koblihové scény“, která oživila ospalé ráno. Jany Vildumetzové jsem si jako starostky vážil (byť s Horním Slavkovem nemám pranic společného, ale dobrá pověst je dobrá pověst). Měla také mé morální sympatie, když se stala obětí nechutného stalkingu ze strany jednoho tamního podnikatele, což nakonec přispělo k jejímu rozhodnutí odejít do Prahy. V roce 2013 vyhrála konkurs na výkonnou místopředsedkyni Svazu měst a obcí, což také svědčí o jejích kvalitách. V roce 2015 spojila svůj politický osud s hnutím ANO. Byli jsme svědky úspěšné kariéry: hejtmanka, poslankyně parlamentu, náměstkyně ministra vnitra, předsedkyně Asociace krajů, místopředsedkyně Poslanecké sněmovny.
Pak přišlo osudné září 2022.
Z vlastní zkušenost velice dobře vím, a mnohokrát jsem si to s trpkostí ověřil, že když člověk příliš poukazuje na chyby jiných, stihne ho totéž, ne-li něco horšího. Jana M. Vildumetzová samozřejmě nemohla jinak, než „s vlky výti“ – poukazovat vytrvale na nepravosti (částečně údajné nepravosti) politických soupeřů, až ti začali mít důvod poukázat na nepravosti její. Když vyšly najevo její „styky-nestyky“ s obviněným podnikatelem Nemrahem, komunikačně novinářská odhalení nezvládla a posléze politicky neustála. Nejde o to, že na její svatbě byl jedním ze svědků Nemrah, ani o to, že Nemrah byl později kmotrem jejich dítěte – v té době opravdu nemohla tušit, že jde o kmotra v jiném významu tohoto slova. Nevím, kdo z vládních politiků něco takového tvrdí. Její politická chyba spočívá v tom, jak se k problému postavila. Výstižně se k tomu vyjádřil politik Pirátů (a to je poprvé, kdy zde cituji někoho z formace, která není mým šálkem čaje) Ivan Bartoš:
„Jako svědka a kmotra si opravdu neberete někoho, koho sotva znáte přes manžela, jak tvrdila.“
Jana M. Vildumetzová na tiskové konferenci 8. září ke své rezignaci řekla: „Proto jsem došla k rozhodnutí, které není spravedlivé … .“ Je to jinak. Spravedlivé je. Naproti tomu spravedlivé není, když i jiní politici – včetně jejího šéfa, ale platí to o všech „napříč spektrem“ – zůstávají na svých pozicích, přestože prokazatelně neříkají pravdu. V tomto smyslu se Jana M. Vildumetzová může oprávněně domnívat, že politický osud se právě k ní nezachoval fér. Inu, jít do politiky neznamená, že budete pouze na výsluní. Občas se objeví i slzy.