Desítky odborníků pracují dlouhé roky na návrzích zákonů, které nakonec končí v koši

Vzpomínám si na Pavla Tigrida, který při svém nástupu do funkce ministra kultury v roce 1994 prohlásil, že chce ministerstvo kultury zrušit. Vyvolalo to tehdy obecné zděšení. Tigrid se stal terčem útoků nejrůznějších osob, na druhé straně však měl ohledně svého úmyslu i mnoho podporovatelů. Odpůrci jeho názoru příliš věcně neargumentovali a spíše povšechně tvrdili, že bez ministerstva kultury nebude v české zemi kultury. Druhá strana však začala Tigridem deklarovaný úmysl věcně rozpitvávat ve smyslu zkoumání kompetencí a činností ministerstva kultury (MK) a přemýšlení o tom, kam by se daly „uplacírovat“ mimo MK. Nejvhodnějším řešením dle jejich názoru bylo zřídit zvláštní odbor na ministerstvu financí, který by kulturu finančně spravoval, a další kompetence rozpustit mezi různé resorty. Tigrid poté od svého úmyslu zrušit MK ustoupil a nad celou diskusí se postupně zavřela voda. Domnívám se však, že by se o této možnosti měla vést řádná, a nikoli rozplizlá diskuse zvláště pak tehdy, když určité okolnosti spjaté s prací MK k tomu přímo vybízejí.

Pro ilustraci uvádím dvě kauzy z poslední doby.

Začátek byl slibný

Ministerstvo kultury již pět let zpracovává novelu autorského zákona (AZ). Současná vláda ji dokonce zařadila do svého programového prohlášení a plánu legislativních prací. Pro styk s odbornou a laickou veřejností ve smyslu nejširšího demokratického pojetí vytvořilo MK mnoho komisí, které přinášely podněty ke změnám a pak o nich na půdě ministerstva diskutovaly. Postupně tak vznikl elaborát novely AZ, jenž vypadal slibně az něhož začaly „vypadávat“ nejrůznější části, a to především z toho důvodu, že MK připouštělo do novely AZ změny pouze tehdy, když se na nich dohodly strany s protichůdnými zájmy. I student gymnázia ví, že zákony mají obecně také příkazní charakter a že té straně, které je něco přikazováno, se to vůbec nemusí líbit. Vznikla tak tedy další a užší verze, která již tak slibná nebyla.

Já jsem osobně navštívil pana ministra Hermana v zastoupení šesti profesních asociací autorů, abych jejich jménem plédoval za návrhy, které nebyly do novely AZ zařazeny. Na setkání jsem čekal čtyři měsíce a na něm mi pan ministr sdělil, že autorskému zákonu vůbec nerozumí, a celou věc přehodil na své úředníky, kteří ovšem právě návrh novely AZ zpracovali. Aby všeho nebylo dost, úředníci ministerstva akceptovali poté všechny připomínky jednotlivých resortů k novele zákona, což se vskutku obecně neděje, protože každý resort za sebe bojuje a snaží se do posledních sil uhájit své návrhy. Návrh novely AZ se opět zúžil, a to na naprosté minimum, vyjma implementace evropské směrnice o kolektivní správě, která byla do novely plus minus přepsána a o které se koneckonců nedá vést žádná diskuse.

Ministerstvo kultury tak bez okolků vyhodilo několikaletou práci desítek lidí do koše, ale hlavně s ní vyhodilo spousty řešení, která by usnadnila mnoho postupů hlavně v oblasti zjednodušení licencování autorských děl. Takový návrh pak MK předalo do legislativní rady vlády (LRV). Ta podrobila návrh AZ přísné kritice a vrátila ho ministerstvu k doplnění a částečnému přepracování. Toť stav k polovině listopadu 2015 po pětileté usilovné práci mnoha zúčastněných včetně úředníků MK, že.

Žádný výstup, žádný papír, nic

Někdy v roce 2001 ustanovil tehdejší ministr Pavel Dostál ministerskou komisi, jež měla zpracovat návrh zákona o veřejnoprávních institucích (VPI). Učinil tak pod tlakem odborné veřejnosti, jež požadovala, aby byly konečně kulturní instituce osvobozeny od jha formy příspěvkové organizace, která se pro jejich činnost vůbec nehodí. Komise na návrhu zákona pracovala 10 let (pokud se vůbec scházela) a její práce, kromě krátkého oživení v době ministra Jehličky, nepřinesla žádné výsledky. Především Asociace profesionálních divadel dosáhla toho, že transformace příspěvkových organizací poskytujících kulturní služby na VPI se ocitla v programovém prohlášení Sobotkovy vlády, tedy na začátku roku 2014. Asi před rokem byla opět najmenována odborná komise, která se však dosud nesešla (!). Ministerstvo tvrdí, že na návrhu zákona o VPI stále pracuje, ale nikdo zvenčí neviděl žádný výstup, žádný papír, žádnou alespoň e-mailovou zprávu. A to se prosím MK může opřít o návrh zákona o VPI, který zpracovala Asociace profesionálních divadel.

Co k tomu dodat? K čemu máme ministerstvo kultury?

Autor je ředitel Dilia

LN, 12.11.2015