Česká vláda konečně přestala naslouchat hloupostem z Bruselu a začala se starat o své vlastní občany. Jsem tomu rád. Život v nouzovém stavu se mi líbí o mnoho více než život v područí eurobyrokratů, tedy ve stavu, který jsme doposud považovali za bezmála nevyhnutelný. Vládu vede její premiér a dle mého soudu ji vede dobře, protože vláda v těchto kritických dnech dělá přesně to, co od ní všichni očekáváme. Veřejnoprávní televize jako by zapomněla na svou úlohu prounijního propagandisty a začala konečně vysílat jakž takž normálně. Možná i její pan ředitel vycítil, že náhle vznikla situace, v níž by mu mohlo jít o krk. Na hranicích jsou konečně alespoň nějaké kontroly, takže mimo jiné také stoupla naděje, že se sem žádný nelegální imigrant nedostane jen tak a z ničeho nic. No, nezdá se vám to nádherné?
Po třínedělním období naprosté paniky a neschopnosti nějak smysluplně reagovat na rychle se šířící virus se Evropská komise konečně zmohla na několik odpudivých prohlášení, které v běžné řeči můžeme rozklíčovat takto: „Co si to členské státy dovolují, chránit své občany bez našeho administrativního požehnání? Co si to dovolují, uzavírat své hranice? Tomu všemu je třeba okamžitě udělat konec.“ V podtextu to ovšem znamená: „I kdyby měly umřít další stovky či tisíce Evropanů.“ Z toho vidíte, jak kvalitní lidé dnes vede celou unii. Vypadá to, že soudružka Ursula von der Leyen nemá ani potuchy o tom, co by mohl unijní aparát s pandemií koronaviru dělat. Ale přesto si jako pravá „liberální euromarxistka“ přeje, když už se má celá unie nakazit, aby se nakazila do posledního státu rovnoměrně. Přesně tak totiž vyznívají její poslední prohlášení. Že potom zemře o mnoho Evropanů zbytečně navíc, to ji ani trochu nezajímá. Bruselská centrála je určitě pečlivě desinfikována hodinu co hodinu a vše ostatní je vládnoucím soudruhům jedno. Navíc jsem z ČT 24 právě zaslechl, že unie prý zakáže svým členům jakoukoli státní podporu soukromých firem. Pandemie nepandemie. Úžasný nápad, jak pomoci v krizové situaci evropskému hospodářství.
Jen doufám, že tam nějaký revolucionářský psychopat nevymyslí další nařízení o povinném přerozdělování nakažených podle nějakých kvót. Už vidím naše zasloužilé vítače oblečené do sudeťáckých hnědých košil požehnaných bývalým kádrovákem, nyní veleknězem Halíkem, jak povykují na Letenské pláni s plakáty „Vítejte, drazí nakažení, jste naše obohacení!“.
Jak jsme na straně jedné poměrně neblbý národ, tak máme na druhou stranu poměrně dosti zblblou mládež. Nebo spíš snadno zblbnutelnou mládež. Právě na tomhle všichni světoví revolucionáři vždycky stavěli. Už léta si lámu hlavu, co s tím, a upřímně nevím. Jen musím věřit, že nejsme národem rozených sebevrahů a že si to snad jednou uvědomí i ti, kteří přijdou po nás. Ovšem nezbývá než se modlit, aby pak nebylo už pozdě.
Pátek třináctého je podle prastaré pověry smolný den. Tak jsem tedy dumal, proč se vedení unie naplno ozvalo právě až během onoho pověstném pátku. A pak mi došlo, že jde nejspíš o něžné upozornění od našeho Pána tam někde nahoře. Chytrému napověz, hloupého trkni. Chce nám nějak decentně sdělit, že v tomto případě nepřináší smůlu ani pátek, natož číslo třináct, ale marxismem načichlí pokrokáři, kteří se už před dvěma desítkami let potichu zmocnili vedení doposud prosperujícího spolku dvanácti zemí zvaného Evropské hospodářské společenství.
Některé pověry prostě nepřekonáte. Žijí tu s námi, jsou potichu a většinou nezlobí. Dávají o sobě vědět, až když je něco velice v nepořádku. Tentokrát nám posílají zprávu, že Augiášův chlév už smrdí, je potřeba ho vyčistit, a při té příležitosti vyházet pár šarlatánů z oken jejich bruselských paláců. Na tohle přece bývali naši předkové mistři na slovo vzatí.