Mezi postkomunistickými zeměmi je KSČM jakýmsi dinosaurem. Zatímco v ostatních státech bývalého východního bloku došlo k transformaci totalitní komunistické strany v demokratickou levici (Německo, Polsko, Maďarsko…) nebo ji voliči vytlačili z parlamentu (Slovensko), v České republice se pomalu probírá k životu.

Jedinečnost Česka spočívá v tom, že se zdejší komunistická strana nijak netransformovala. Zachovala si svůj název, kterým se hlásí ke komunistické ideologii, nedistancovala se od zločinů komunismu a její současní členové jsou v naprosté většině někdejšími členy totalitní KSČ.

Politici, kteří byli po roce 1989 proti zákazu této strany, zřejmě naivně předpokládali, že v Česku dojde k podobnému vývoji jako v ostatních státech zaniklé Varšavské smlouvy. To se ale nestalo. Sto tisíc členů, kteří KSČM zbyli, se stalo pevným základem, jenž zajišťuje finanční stabilitu této strany, a voličské jádro, které ji vždy dostane do parlamentu.

Zdálo se, že KSČM zůstane stranou s nulovým koaličním potenciálem a že ostatní politické strany vyčkávají, až se její preference dostanou pod 5%. Možná politici z demokratických stran stále čekali na to, kdy se komunisté zmodernizují. Žádný tlak na KSČM ovšem nevyvíjeli, a tak si komunisté v klidu kameněli…

Zlom nastal po Paroubkově uchopení moci v ČSSD. Z koaliční stojedničky se náhle stala stojedenáctka. Sociální demokraté komunisty rehabilitovali jako plnohodnotnou politickou stranu. Žádné ústupky přitom nepožadovali. Nechtěli, aby ze svého názvu vypustila slovo „komunistická“, nechtěli, aby se její představitelé distancovali od zločinů komunismu, nechtěli, aby komunisté přehodnotili svou marxisticko-leninsko-stalinskou ideologii a aby se vzdali nostalgie po předlistopadových časech… Komunisté získali svůj vliv zcela zadarmo!

Po červnových volbách se řada lidí radovala, že se stojedenáctka ztenčila na pouhou stovku. Ve čtvrtek se ovšem zdálo, že je to spíše stotřináctka… Vedení KDU-ČSL se totiž přidalo do tábora, který chce KSČM rehabilitovat a bez jakýchkoliv podmínek přivést k moci, přestože je jedinou stalinskou komunistickou stranou v zemích Evropské unie! Tato černá vize naštěstí padla pod stůl již v pátek.

Pokud by KDU-ČSL nebo Strana zelených přijala myšlenku menšinové vlády s ČSSD za podpory komunistů, zřejmě by vznikla v Česku stabilní „nadvolební“ vláda na věčné časy. Bez ohledu na to, kdo vyhraje volby, by měli komunisté s lidovci/zelenými a sociálními demokraty vždy dostatek hlasů, aby vznikla menšinová vláda ČSSD a KDU-ČSL/SZ s podporou KSČM…

Aby toto spojenectví ODS rozbila, musela by ve volbách získat nadpoloviční většinu, což není reálné. V izolaci by tak místo KSČM skončila právě ODS!

Ve filmu Jurský park se dinosauři vymkli kontrole a začali požírat své stvořitele. Jurský park byl horor, který skončil happy endem. Hororem by byl opětovný nástup komunistů k moci. Za happy end bych v případě KSČM považoval, kdyby se transformovala v moderní levicovou stranu, která by se mohla následně sloučit s ČSSD nebo s ní vytvořit transparentní koalici. To by ale museli sociální demokraté komunisty dotlačit k řadě vnitřních změn v KSČM, nikoliv brát tuto stranu takovou, jaká je – nepřijatelná pro všechny demokratické politiky.

autor je šéfredaktorem vzdělávacího portálu www.eucebnice.cz