Kamikadze? Obětní beránek? Popsat roli ministra zdravotnictví Tomáše Julínka není lehké. Každopádně se stává vážným adeptem na shození z koaličního balónu, bude-li premiér Topolánek nucen začít s odstraňováním největší zátěže. Předtím ale bude ještě Julínkovi patrně dovoleno pohnout se "špinavou" prací a předložit návrhy věcných záměrů dalších sedmi zákonů, kterými chce od ledna příštího roku reformovat české zdravotnictví.

Ze snah vedení ministerstva nejvíce sporů zažehává připravovaná privatizace zdravotních pojišťoven, přeměna fakultních nemocnic na akciové společnosti a zbavování se části nemovitého majetku, konkrétně zámků, jimiž resort disponuje.

Nastavený směr je zřejmý: z veřejnoprávních institucí opečovávaných speciálním zákonem učiňme soukromé akciové korporace řídící se vlastním statutem a následně - hop plně do rukou privátních majitelů typu Tomáše Chrenka! Bouří se ale nejen politická opozice, radikálové v koalici či svědci nedávného rozvratu zdravotnictví na Slovensku.

Proti učebnicovým zákonitostem pravicové politiky se už zvedá odpor i v samotné ODS. Co nevidět tu jsou krajské a senátní volby a jakékoli znejišťování občanů je před nimi nevhodné. A tak Julínkovy plány nacházejí kritiky i mezi modrými hejtmany, včetně charismatického Evžena Tošenovského.

Jakoby nestačilo, že se na volebním výsledku koaličních stran mohou podepsat nepopulární poplatky pacientů u lékaře. Všimněme si, že zpočátku ministerstvo zdravotnictví veškeré úvahy o vyhodnocování jejich dopadu odmítalo. Pak si lidovci (s ČSSD a KSČM v zádech) vydupali půlroční termín, který koaliční devítka čerstvě zkrátila na tři měsíce. V případě KDU-ČSL a SZ se dá snadno mluvit o účelovém chování. Nejprve zbaštili obsah Topolánkova batohu i s chlupama, Jiří Čunek loni dokonce přiváděl rebelujícího poslance Hovorku "k rozumu", aby nyní, kdy jde do tuhého, najednou hájili zájmy novorozeňat, dětí, seniorů… Premiér, původně volající vládní spojence k poslušnosti, s nimi v posledku musel ve středu v Kramářově vile hledat mechanismy na dolaďování tříbarevného kompromisu.

Ještě složitější a strachem zavánějící je ale pozice občanských demokratů. Topolánek nutí tvrdohlavého a špatně komunikujícího Julínka k ústupkům pod tlakem jak koaličních partnerů, tak vlastních spolustraníků, kteří žádný zvláštní osobní interes na revoluci ve zdravotnictví nemají. Pakliže se v těchto dnech ozývá hlas regionálních špiček ODS, aby jim ústředí nezasahovalo do kampaně a ministři (s Julínkem v čele) se předvolebním mítinkům vyhýbali velkým obloukem, musí šéf vlády a ODS tušit půdu pálící pod nohama.

Ne snad, že by z jiných aktivit kabinetu byla veřejnost nadšená. Ovšem zatímco debaty o radaru nebo Mašínech jsou spíše akademické a utvářejí ráz politiky v dlouhodobém horizontu, sociální problematika a zdravotnictví přímo souvisí s peněženkami. A do nich většina z nás nahlíží i tehdy, když vytahujeme občanské legitimace ve volebních místnostech.

Právo 17.3.2008