Důvodem, proč by měl ministr zdravotnictví odstoupit, nejsou zdravotnické reformy, ale to, že je neumí u svých oponentů jak v koalici, tak mezi odbornou lékařskou veřejností, prosadit. Když mu na lékařském kongresu o víkendu chtěl předseda komory přečíst katalog připomínek, odešel se svými příznivci ze sálu, a když se ho reportérka televize zeptala na připomínky lékařů, prohlásil, že si tím nebude kazit neděli.

Takhle se žádný politik chovat nesmí. Zřetelné to bude, když se na chvíli přeneseme do Spojených států a položíme si otázku, jestli by mohl Barack Obama vyhrát volby, kdyby před nepříjemnými dotazy z pléna odešel do zákulisí na kávu nebo vzkázal voličům přes televizní obrazovky, že si jejich názory nebude kazit víkend. Je evidentní, že takový politik by nemohl nikdy vyhrát žádné volby. Na aroganci jsou občané všude na světě citliví a od takových politiků se obrací zády, a to i tehdy, když jejich program či reformy by byly velice dobré a nutné, jako je u nás nutná reforma zdravotnictví.

Samozřejmě, že povinností každého ministra zdravotnictví je nejprve o svých plánech přesvědčit odbornou veřejnost a ani to se, jak ukázal víkendový kongres, nepodařilo. Česká lékařská komora, která zastupuje všech 46 tisíc lékařů v naší republice, dokonce právě kvůli reformám vyzvala Julínka, aby odstoupil.

Důvody jsou v kostce tyto: Nové zákony, které chce Julínek ve vládě předložit, a to jsou ještě jen tři ze šesti, a to spíše ty méně konfliktní - měl je předložit již tuto středu, ale premiér projednání podmínil dohodou s koaličními partnery, a dal tak Julínkovi šanci, aby je přesvědčil - podle lékařů špatně definují základní standardy zdravotní péče, tedy to, na co má každý bez jakýchkoliv příplatků zákonný nárok. Velké protesty se také ozvaly kvůli tom, že byla zrušena povinnost poskytovat první pomoc a že komoře bylo odebráno právo nahlížet do zdravotních karet při řešení stížností. Bez této možnosti nemůže totiž komora vyslovit svůj verdikt.

Všechny tři připomínky jsou i z hlediska nás pacientů velmi důležité: Člověk by měl za každé situace přesně vědět, jaká péče mu bude poskytnuta, že v případě neštěstí má každý občan povinnost mu pomoci a že každý prohřešek zdravotníků bude odborníky řádně prošetřen. Dále lékaři ministrovi vyčítali vyhlášky, které pojišťovnám umožňují na lékařích šetřit a způsobily, že na účtech pojišťoven leží 40 miliard korun.

Ke cti lékařů lze říci, že zmíněná základní práva pacientů nadřadili nad svá práva, protože tytéž zákony, proti nimž vystoupili, by jim měly dát možnost bez problémů převést nebo dědit ordinace či soukromým lékařům by dávaly právo léčit pacienty i v případě, kdy formálně nemají svou praxi. Zároveň nové zákony měly dát více práv pacientům, například nevidomí měli mít právo mít v nemocničním pokoji svého vodícího psa atd.

Ministr Julínek prezidenta lékařské komory Milana Kubka osočil z toho, že problém zpolitizoval. Prezident komory to odmítá. Za panem ministrem stála jen menšina lékařů vedená členem předsednictva panem Lubomírem Kinštem. Právě neschopnost pana ministra komunikovat, s kýmkoliv důkladně debatovat a připravit reformu předem spolu s komorou, neochota naslouchat a slabá schopnost argumentovat spojená s netrpělivostí a ministrova snaha delegovat prosazování reformy jen na anonymní agentury způsobila, že bylo možné, aby opozice celou reformu zdravotnictví symbolicky zjednodušila na vybírání poplatků u lékaře a použila to jako hlavní slogan v krajských a senátních volbách. Za snadné zpolitizování je tedy přímo odpovědný ministr zdravotnictví pan Julínek.

Vysíláno na ČRo 6, publikováno na www.rozhlas.cz/cro6

Autor je novinář a spisovatel