POLITIKA: Jsou volby v ČR opravdu demokratické?
Česká televize se nám v posledních letech stále snaží prezentovat jako důležitý informační zdroj pro všechny občany, za který bychom měli pokud možno všichni měsíčně co nejvíce platit. Přitom samotným volbám, které jsou bezesporu nejdůležitější událostí v životě dané země, se věnuje jen jeden pořad s pěti stejnými stranami, zatímco většina případných diskusních pořadů jako nedělní Otázky Václava Moravce je opět věnována stejným jedincům z jejich vedení.
V souvislosti s touto zdánlivou „veřejnoprávností“ největšího českého televizního média, informujícího jen o necelé čtvrtině stran kandidujících do Parlamentu ČR, se podívejme na argumenty, které Česká televize pro svůj postup má. Zároveň si položme otázku, jestli opravdu na programech ČT1 a ČT2 není dostatek prostoru, aby alespoň večer mezi 21 a 22 hodinou nemohly být diskusní pořady, kde by se mezi pondělkem až pátkem každého týdne vystřídalo všech 26 kandidujících stran a hnutí. Další týden by pak stačilo kandidující strany a hnutí jen promíchat, aby se prezentující osobnosti mohly utkat v diskusích s jinými. Toto by bez problémů mohlo běžet již tři měsíce před volbami, aniž by zdánlivě pro všechny fungující televize propagovala jen čtyři největší strany současné a jednu novou, vybranou na základě průzkumu, o jehož validnosti lze také pochybovat. Podíváme-li se navíc na pořady České televize plné starých dávno obehraných repríz a pořadů s minimální sledovaností, ze kterých podle mne vynikne tak maximálně jeden film týdně, některé dokumenty na ČT2 a Krausovo Uvolněte se prosím, má Česká televize podle mne opravdu prostoru dostatek. Mohla by tak každý den ve večerních hodinách zařadit minimálně jeden pořad s pěti kandidujícími stranami a hnutími, které se často jistě mohou prezentovat názory dostatečně důležitými pro budoucnost České republiky. Nevidím nejmenší důvod předpokládat, že politikové KSČM, ČSSD či ODS, které nám týdně mnohokrát prezentuje nejen ČT, ale i Nova a Prima, mají pro fungování a perspektivy České republiky lepší plány a politiku, než Strana zdravého rozumu nebo 4 vize. Navíc například mne osobně by zajímaly více názory, co se dá s tímto státem dělat, od stran nových, než těch, které se jako ODS v poslanecké sněmovně zprofanovaly již dávno, nebo se jako ČSSD a KSČM profanují po celou dobu jejich existence.
Dalším problémem se mi zdá být jasná souhra dnes již jen několika existujících celostátních novin s prezentováním určitých stran a eliminací informací o jiných. Navíc je jasné, že novější kandidující strany dosud ani skrze televizi či noviny nemohly přejít do obecnějšího povědomí, ani nemají dostatek financí, aby si celostátní reklamy v těchto médiích a jinde zajistily. Že se přitom informace o určitých nových stranách jako SNK Evropských demokratech vypouštějí, se právě tato strana přesvědčila po její poslední demonstraci proti novele umožňující amnestii tunelářů. Zatímco jiné deníky pod fotkou napsaly, že se jednalo o demonstranty SNK Evropských demokratů, v MF Dnes se místo toho pod půlstránkovou fotografií objevil odkaz o nějakých lidech, kteří protestovali. Tyto noviny pak informují o stále stejných parlamentních stranách, které pak obratem zákonitě dominují zdánlivě nezávislým výzkumům veřejných preferencí jako o jediné možnosti, kterou má pro lidi smysl volit. Místo informování o programech a názorech lidí z jiných stran a hnutí se tedy i celostátní tisk stává zdánlivě neplacenou reklamou stávajících stran, především KSČM, ČSSD a ODS. Tedy jedná se v zájmu těch lidí, kteří v čele tohoto státu již roky sedí a roky se ukazují jako neschopní směřovat k tomu, o čem nás už tolikrát přesvědčovali ve svých předvolebních programech (v případě komunistů naštěstí). Personální obsazení vedení kandidátek ČSSD i ODS přitom vytváří dojem, že inteligence v Čechách snad došla za Karla IV..
I kdybychom přešli otázky televize a denního tisku jako věc těch, kdo jejich náplň řídí (ač se v případě ČT jasně jedná o televizi, která má informovat v zájmu všech), nelze jen tak přejít bez povšimnutí poslední prvek diskriminace menších stran, ke kterému v současnosti dospělo vedení ČSSD. Jedná se o nevyplacení 12 miliónů Kč SNK Evropským demokratům za mandáty, které Evropští demokraté získali již více než před 2 lety.
Dnes je normální, že se poukazuje na nedemokratickou situaci v Bělorusku či Turkmenistánu, kde se sice povolí několik opozičních kandidátů, ti ale mají minimální šanci své názory v médiích prezentovat a přesvědčit tak voliče o kvalitě svých programů. Velmi by mne zajímalo, jak by dopadla žádost menších stran k Evropské unii o vyslání mezinárodních pozorovatelů k našim červnovým volbám a především již jejich předvolebnímu průběhu. Domnívám se, že jediným zásadnějším rozdílem proti Bělorusku by v České republice bylo to, že dnes u nás nemáme politické vězně, kteří by byli zatčeni pro otevřené kladení odporu vládním silám. Domnívám se ovšem, že jeden soustředěnější pokus SNK Evropských demokratů o získání peněz na volby, které jim nyní ČSSD již zřetelně úmyslně zadržuje, exekucí majetku Lidového domu by vedl k situaci, že shoda s Běloruskem by zřejmě i v ČR byla více než zjevná.
Člen SNK Evropští demokraté