Od strašení řeckým osudem přešla tuzemská pravice k nadšenému líčení toho, jak se v České republice máme skvěle. Činí tak – jak jinak – na pozadí toporného odůvodňování tupých škrtů i zlobbovaných reforem, které se nepoměrně citelněji dotknou středně a nízkopříjmových skupin oproti těm vysmátějším.

Ministr financí Miroslav Kalousek 25. června v Lidových novinách pravil: „Já žiju na venkově a myslím, že nikdo na tom není špatně, že si všichni žijeme jako prasata v žitě.“ Čekal jsem, že další řádky přinesou Kalouskovo upřesnění: já, mí příbuzní, kamarád Šťáva (donedávna majitel Diag Human) a radní mé domovské Bechyně (čelící protestům občanů kvůli přemrštěným cenám za byty, které jim město nabízí k odkupu). Nestalo se. Skromný a šetrný ministr, jenž již dříve proslul výrokem, že dvacet let po Listopadu se máme skvěle – hladem netrpíme a na boty máme, nic víc nedodal.

O dva týdny dříve se v Právu podobně blýskl (že by se to společně učili po večerech?) další člen vlády za TOP 09/STAN, Jiří Besser: „Mám pocit, že všichni považují za běžné mít mobil, jezdit na zahraniční dovolenou v létě i v zimě...“ Vida, po Bechyni zde máme další bohaté město, Beroun (Besser tam druhdy starostoval a provozoval stomatologickou praxi). Kdyby pan ministr kultury pronesl totéž v ulicích Havířova či Frýdku-Místku, nestačil by – aspoň jak odvozuji z životní úrovně svých přátel a známých – utíkat.

On vůbec ministr Besser žije uzavřený ve svém vlastním světě, se specifickými kritérii a představami. Když měl vysvětlit, proč dal zelenou k demolici domu z roku 1880 na rohu pražského Václavského náměstí a Opletalovy ulice, odvětil: „Já jsem nesouhlasil s demolicí! To je fakt špatně interpretované. Pouze jsem umožnil demolici, kterou musí schválit a povolit stavební úřad a magistrát hlavního města Prahy.(...) Já Prahu miluju, ochraňuji, co mohu.“

Ano, podobně usilovně nás tato vláda „ochraňuje“ před daňovými zvěrstvy, experimenty ve zdravotnictví a drsným životem v penzi. A třeba tomu skutečně věří; vrhat shnilá rajčata, aby se v ministerských palicích rozbřesklo, smysl nemá. Kéž by temno přinejmenším opustilo hlavy nemalé části voličů.

Krokem k nápravě se u části kulturní obce stal koaliční záměr na zvýšení sazby DPH na knihy a další tiskoviny. Příští rok se můžeme těšit na 14% DPH, v roce 2013 pak 17,5%. Nyní se přitom knihy pohybují ve snížené desetiprocentní sazbě. Internetovou petici za obranu knih na stránkách Svazu knihkupců a nakladatelů podpořilo na sto šedesát tisíc lidí, na demonstraci na Staroměstském náměstí před týdnem dorazily asi čtyři stovky občanů. V rukou třímali vtipná, leč smutná hesla jako „Co zdaníte příště? Přežije jen klíště!“.

A reakce vládních politiků? Nulová. Celková bilance „jednání“ je podobně tristní jako probírání reformní legislativy se zaměstnanci a zaměstnavateli na tripartitě. Miroslav Kalousek se s knihkupci sešel až poté, co návrh schválila vláda. Ministr školství Josef Dobeš dodnes napodobuje mrtvého brouka. Šéf poslanců TOP 09/STAN Petr Gazdík hraje hru na přesvědčování ministrů, ale moc mu nejde.

Pozoruhodný postoj ministra kultury Bessera musím opět ocitovat z 11. června: „Podívejte se do měst na knihkupectví, která jsou v lukrativních zónách. V jednom jsem jich napočítal na náměstí sedm. Tak tam budou tři knihkupectví.“ Vážně, pane ministře? Možná jste se rozhlížel po Českém Krumlově či jiné exkluzivní lokalitě, kde vícero prodejců těží z prodeje publikací turistům. Tam možná přežijí všichni. Ale co jinde? Třeba ve Žďáru nad Sázavou, kde – pokud se nepletu - své knihkupectví zabalila dnešní předsedkyně Sněmovny Miroslava Němcová (ODS) už dávno… Jak asi bude vypadat bilance knihkupců, kteří se neorientují na prachaté cizince, ale na české studenty lačné učebnic a odborné literatury? Jakpak si povedou takto zaměřená nakladatelství?

Již dnes jsou knihy ve vztahu k průměrnému platu o třetinu dražší než před rokem 1989. Nezůstanou nakonec tím posledním, co budou Češi, Moravané a Slezané číst, jen etikety na spotřebních výrobcích, které si ale budou moci dovolit v obchodech koupit stejně jen hůř a hůř? O „vyrovnávací“ iniciativě, například na rozvoj sítě veřejných knihoven, o nezbytné finanční dotaci na jejich výbavu ani nemluvě, jsem bohužel zatím neslyšel.

Vztah vlády ke vzdělanosti se tudíž nemohl nedotknout těch, co ještě před rokem a měsícem hlasitě podporovali „kultivovanou pravici“, reprezentovanou důstojným, charismatickým a snad i sečtělým Karlem Schwarzenbergem. Nakladatel Martin Vopěnka na demonstraci prohlásil: „Považuji za svou prohru, že protestuji proti pravicové vládě.“ Herec, režisér a muž veskrze renesanční, Arnošt Goldflam, pak na adresu zvyšování DPH na knihy dodal: „Nenechme si to líbit a strany, které to prosazují, příště nevolme!“ Že by se ledy přece jen začaly lámat? Ještě si počkejme, s čím přijde autor a režisér legendárního klipu „Přemluv bábu“ Petr Zelenka a jeho hvězdní aktéři, Jiří Mádl a Marta Issová.

Než se podaří vládu vyměnit, hurá do Bechyně a Berouna! Tam létají pečení holubi do úst a je co číst i v časech nejhlubší krize. Jen mne trochu znepokojuje, že krásný život jsem si kdysi spojoval i s Aténami nebo Barcelonou. A podívejte do tamních ulic dnes…!

Psáno pro Deník Referendum