Evergreen české politiky, privilegium poslanců a senátorů cestovat zdarma na úkor dopravců, má tuhý život, a to i přes rostoucí tlak veřejnosti na jeho zrušení. Zákonodárci, místo aby změnili nemravný a zmatený zákon, předvádějí čím dál bizarnější obranu této provokující výsady.

Nová vlna perel české politické logiky se objevila poté, co náměstkyně pražského primátora Markéta Reedová vyzvala Dopravní podnik hlavního města, aby přestal tolerovat cestování ústavních činitelů městskou hromadnou dopravou bez řádně zakoupených jízdenek.

Poslanec Miloslav Kala, předseda mandátového a imunitního výboru Sněmovny, přišel se zdůvodněním, které se nepochybně zařadí do zlatého fondu českého politického myšlení všech dob. Podle něj ".je velmi dobře, aby voliči poslance viděli v té městské hromadné dopravě". Ukáže to prý, "že poslanec není odpoután od veřejnosti".

Tak teď je konečně jasno. Zatímco političtí naivkové jako já byli doposud přesvědčeni, že privilegium cestovat zdarma a dnes již téměř dvacetiletá historie marných pokusů o jeho zrušení jsou symbolem arogance české politické elity a jejího odcizení voličům, poslanec Kala objevil, že platí pravý opak. Jak prosté!

Poslanec a profesor práva Zdeněk Jičínský se v článku Bouře ve sklenici vody (Právo 20. 3.) pustil do rozboru právních aspektů poslaneckého cestování bez jízdenek. "Je to bída, když vysoký veřejný činitel vyzývá k porušování zákona," napomenul náměstkyni Reedovou, aby nám neprávníkům vzápětí vysvětlil: "Rozhodující tu vždy musí být bez ohledu na subjektivní vztah k věci stanovisko právní. A to je naprosto jednoznačné. Uvedené právo dává poslancům a senátorům platný zákon a ten musí být dodržován všemi, jichž se týká, tj. těmi, kdo veřejnou dopravu provozují." Nuže, pane profesore, jak jistě víte - a určitě jste to i učil své studenty - zákonodárci, tedy poslanci a senátoři, právo sice tvoří, ale monopol na jeho závazný výklad má v moderním právním státě moc soudní.

Právě proto, abychom tento výklad otestovali na konkrétním případě, jsme se senátorem Igorem Petrovem jako mimovolní nositelé tohoto privilegia spolu s majitelem dopravní firmy Student Agency Radimem Jančurou vymysleli a provedli malý právní happening. Poté, co jsme se zdarma svezli žlutým autobusem jeho firmy, sepsali jsme o tom protokol, na jehož základě pak Student Agency zažalovala český stát o hodnotu jízdného.

Žaloba vycházela z toho, že nelze omezovat vlastnická práva dopravců tím, že na ně budou přenášeny náklady na přepravu poslanců a senátorů. A právě tento dnes již pravomocný rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 doporučuji profesoru Jičínskému k pozornému přečtení.

Soud v odůvodnění rozsudku jasně řekl, že v tomto případě byli ústavní činitelé "povinní zaplatit jízdné a požadovat jeho refundaci od příslušného úřadu. Na tento přepravní vztah, upravený obecně občanským zákoníkem a platící vůči všem jeho kontrahentům, nelze ve vztahu k zákonu 236/95 Sb. (zákon o platu ústavních činitelů) aplikovat zásadu "lex specialis derogat generali", protože zák. 236/95 upravuje pouze vztah mezi státem (a nikoli dalšími subjekty) a ústavními činiteli. Soud řekl tedy přesně to, co požaduje i náměstkyně Reedová - aby poslanci, když nechtějí zrušit ostudné a nemravné ustanovení o nároku na cestování zdarma, si řádně zakoupené jízdenky nechali proplácet od kanceláře Poslanecké sněmovny či Senátu.

S jednou větou, kterou Zdeněk Jičínský napsal, ale určitě souhlasím: "Přece jenom by člověk od takovýchto funkcionářů očekával znalost elementárních pravidel, podle nichž v ČR funguje právní stát." Stoprocentně. Ale spíš než napomínat náměstkyni Reedovou by si pan profesor měl tuto větu opakovat, když se dívá do zrcadla.

europoslanec za SNK-ED