Zpráva, že nový slovenský premiér Fico se dal dohromady s Mečiarovým LS-HZDS a Slotovou SNS, nebyla našimi médii příliš komentována. O to větší pozornost ale tato událost vzbudila v Bruselu, zejména v Evropské socialistické straně, která vyjádřila nad vládním partnerem Róberta Fica - Slovenskou národní stranou - znepokojení. Fico své rozhodnutí přibrat do party Slotovy protimaďarské nacionalisty nejenže v Bruselu nedokázal obhájit, ale někteří poslanci Evropského parlamentu za ESS mluví dokonce o vyloučení Ficovy strany ze svých řad.

Narozdíl od médií neunikla tato událost pozornosti našeho premiéra Paroubka, kterému je negativní postoj evropských socialistů vůči Ficovi natolik proti mysli, že se dokonce rozhodl poslat na Ficovu obranu do Bruselu vlastní dopis.

Můžeme si klást otázku, zda tento krok dělá Paroubek z ryzího přátelství s předsedou slovenských sociálních demokratů, nebo zda je za tím skryt nějaký další úmysl. Samozřejmě, že předseda ČSSD nedělá nic zbůhdarma, tím spíš kvůli modrým očím předsedy vlády jakkoli nám blízké, ale přesto cizí země. Lze mít totiž za jisté, že za Paroubkovou obhajobou Ficova kamarádství s nacionalisty se skrývá obhajoba vlastních činů v budoucnosti.

Náš velevážený pan premiér totiž plánuje vždy pár kroků dopředu a snaží se nic neponechat náhodě, Trvá tedy na tom, že v čele naší poslanecké sněmovny musí stanout sociální demokrat. Pokud se mu tento nejbližší úkol podaří splnit, nebude patrně těžké podvakrát za sebou vyřadit ze hry kandidáta na premiéra jmenovaného prezidentem Klausem. Pak bude již na tahu předseda sněmovny, který - půjde-li skutečně o sociálního demokrata - dozajista navrhne za budoucího premiéra Jiřího Paroubka. Pak už bude před předsedou ČSSD stát jen jedna úloha: získat důvěru Poslanecké sněmovny. O tom, že mu tuto důvěru vysloví všichni poslanci za ČSSD a KSČM, nemůže být asi pochyb, takže v nynější patové situaci zbude jen získat jeden hlas z poslanců současné trojkoalice. Ani to by nemuselo být tak obtížné, pokud si zejména zelení uvědomí bezvýchodnost nynější patové situace (a budou-li jim pochopitelně nabídnuty jako protihodnota vysoké posty ve sněmovně a ve státní správě, přičemž nabídka bude zaobalena do vzletných frází o pozicích důležitých k obhajobě "zelených" témat).

Jenže něco za něco - komunisté nedají hlas Paroubkově vládě jen kvůli jeho řečem o vstřícnosti. Budou chtít přinejmenším nejdůležitější místa ve sněmovních výborech a k tomu samozřejmě místopředsednický post ve sněmovně - spokojí-li se ovšem s vyhlídkou na další čtyři léta strávená "pouze" v poslaneckých lavicích.

Proto možná náš stávající předseda vlády již dnes kalkuluje s eventualitou, že by mohl vytvořit menšinovou vládu ČSSD a KSČM (koneckonců, jak báječně jim to klapalo během posledních čtrnácti měsíců). Dá-li tedy Paroubek nakonec dohromady levicově-ultralevicovou menšinovou vládu, může se dočkat z Bruselu stejné, ne-li horší reakce jako dnes Fico kvůli spojení s protimaďarskými extrémisty. A tak se teď Paroubek před evropskými socialisty snaží obhájit spojenectví slovenského Směru s extrémisty, aby mu o to snáz prošla za pár měsíců v Bruselu obhajoba vlastního spolčení s neostalinisty.