Mladá fronta Dnes přinesla na svých stránkách obsáhlý rozhovor s předsedou KDU-ČSL Jiřím Čunkem. Rozhovor se, jak jinak, točil stále kolem jeho případného návratu do české vlády. Jiří Čunek odpovídal stejně - nic jsem neprovedl, a mám tudíž právo na návrat do české vlády. A samotný rozhovor je zarámován půvabnou větou o tom, že „za čas lidé uvidí, že se starám o veřejné blaho“.

Čunek při hodnocení české politiky tvrdí, že je v ní příliš symboliky. Rád by tedy dosáhl stavu, že se bude jednat o konkrétní problémy. Nicméně svým popisem politiky jako o souboji určitých symbolů trefil Čunek hřebíček na hlavičku. Je možné si představit, že bývalá Čunkova podřízená a pozdější svědkyně v kauze údajného úplatku nemluvila pravdu. Média, zejména ČT1, však věnovala této kauze tolik pozornosti a Čunka odsoudila jako nedůvěryhodného politika, že se jeho snaha o sebeočištění jeví poněkud nerealisticky. Ukázalo se, že zastavení stíhání Čunka státním zástupcem s tím, že bývalá podřízená Čunka a svědkyně předávání údajného úplatku nemluví pravdu, nevedlo automaticky k tomu, že by se důvěra v Čunka u veřejnosti vrátila na původní hodnoty. Pokud Čunek po této zprávě zabodoval, pak zejména u svých nejvyšších spolustraníků. Ti ho téměř okamžitě opět nominovali do české vlády a svůj postoj přitvrdili v posledním období. KDU-ČSL chce Čunka ve vládě ihned.

Zelení se jakoby smiřovali s návratem Čunka do vlády s podmínkou, že to nepovede k odchodu Karla Schwarzenberga z vlády. Ten, jak známo, prohlásil, že pokud by se Čunek do vlády vrátil, on z ní odejde. Čunek teď postoj Schwarzenberga kritizuje jako nedomyšlený a neprozíravě ultimativní. Schwarzenberg nedávno podstoupil náročnou operaci a nyní se čeká na jeho návrat a další případná jednání mezi ním a Čunkem.

Kauza Jiřího Čunka navíc mnoho vypovídá o samotné KDU-ČSL. Pokud jsou její nejvyšší představitelé v předsednictvu či celostátním výboru toho názoru, že Jiří Čunek je tím nejlepším předsedou strany, pak je personální situace KDU-ČSL vskutku na pováženou. Touha lidovců být v jakékoli vládě, demonstrovaná pokusem bývalého předsedy Kalouska o dohodu s Paroubkem a komunisty, je stále určitým mementem české politiky. Ostatně, vyhýbavé odpovědi Čunka na skutečné problémy k řešení ve vládě, jako je druhá etapa zdravotní reformy, či naopak odmítání některých změn plánovaných ministrem zdravotnictví Julínkem a evidentní příklon lidovců k ČSSD v této záležitosti, je dalším symptomem lidovecké politiky. Nakonec i prezidentská volba ukázala lidovce jako stranu lavírující mezi vládou a opozicí, jako stranu mající vždy několik želízek v různých ohních.

Pokud se tedy Jiří Čunek tváří tak, že je zcela bez viny a očištěn, skutečně nechápe symbolický význam své osoby jako výrazně nedůvěryhodného politika. Nelze jemu a ani KDU-ČSL pomoci. Přitom řešení je nasnadě a mnohokrát v historii vyzkoušeno. Lidovci by měli urychleně řešit otázku setrvání svého předsedy ve funkci. Bylo by to k jejich prospěchu a pouze nový předseda lidovců nezatížený mediálními skandály může prospět i české vládě.