Sjezd KDU-ČSL byl ilustrativní ukázkou lidovecké obojetnosti a malosti. Tím, kdo tyto permanentní vlastnosti lidovců nejlépe reprezentoval, nebyl nikdo jiný než sám předseda KDU-ČSL. Ten se například v rozhovoru pro Lidové noviny vyjadřuje tak, že si „přál“, aby byl sjezd volební a aby na něm byla potvrzena jeho pozice předsedy. Podle Čunka se tak „bohužel“ nestalo a sjezd volebním nebyl. Jak známo, pro přeměnu letošního sjezdu lidovců na volební sjezd hlasovalo pouze 5(!) delegátů. Již tato skutečnost svědčí o tom, že současný předseda KDU-ČSL nemá situaci ve straně pod kontrolou. Pokud snad doopravdy chtěl, aby mu letošní sjezd lidovců vyjádřil podporu, jistě měl jako předseda vše ve svých rukách a mohl to zařídit. Spíše se však jedná o další z mlžících výroků Jiřího Čunka, který si naopak musel být vědom své mnohaměsíční aféry s údajným úplatkem a později s pobíráním sociálních dávek, což zcela jistě vedlo k tomu, že o volební sjezd ani on nestál. Předseda poslaneckého klubu KDU-ČSL Severa to naopak před sjezdem lidovců popsal v Událostech, komentářích na ČT24 mnohem výstižněji. Před letošními podzimními volbami do krajských samospráv a do třetiny senátu se nikomu nechce převzít kormidlo lidovců, protože volební výsledek lidovců je skutečně „ve hvězdách“ a očekává se horší výsledek než před čtyřmi lety. V této situaci by nové vedení KDU-ČSL vzešlé z tohoto sjezdu pravděpodobně nepřežilo špatný volební výsledek a muselo by rezignovat. Takto většina delegátů očekává, že Čunek opustí křeslo předsedy lidovců po prohraných podzimních volbách.

Pokud by se tak skutečně mělo stát, lidovci si navíc krutě pohrávají s osudem koaliční vlády. Je zřejmé, že Čunek patří do skupiny, která se zcela negativně vymezuje vůči plánům na změny ve zdravotnictví, v důchodové reformě a dalších reformních aktivitách vlády. Mezi jeho nejhlasitější podporovatele za návrat do vlády patřila bývalá předsedkyně poslaneckého klubu KDU-ČSL Šojdrová, podporovatelka „Antiklause“. Lidovci na čele s Čunkem mají navíc problém rozpomenout se na svůj volební program před volbami do poslanecké sněmovny 2006, v němž změny v řízení zdravotnictví explicitně požadovali. Jestliže dnes jsou ústy svých poslanců Hovorky a Šojdrové nejhlasitějšími kritiky poplatků a připravovaných změn v druhé etapě reformy zdravotnictví, je to vážný koaliční problém. Právě proto předseda vlády Topolánek vyzval lidovce k tomu, aby jasně deklarovali svůj úmysl, tj. odejít či zůstat v koalici. A je to opět ta část levicových populistů u lidovců, na čele s místopředsedou Mackem, která hovoří o tom, že si lidovci „nenechají od Topolánka diktovat své stranické priority“.

Zdravotní reforma je navíc tou nejviditelnější změnou systému. Její odpískání, což je záměrem levicových populistů na čele s poslancem Hovorkou, by bylo zřetelným selháním koaliční vlády. Jiří Čunek proto svými vyjádřeními vzbuzuje výrazné obavy z toho, že dosavadní reformní kroky vlády ve zdravotnictví budou miliony výjimek zcela znehodnoceny a další kroky ve směru převodu zdravotních pojišťoven na akciové společnosti a další úpravy plánované ministrem Julínkem nebudou lidovci podpořeny. Půvabné je například stanovisko Čunka, že převod VZP na akciovou společnost i za situace, že by stát držel 100% akcií, je její „privatizace“. Jiří Čunek jako současný kormidelník jen deklaruje, že jako kormidelník své strany neví, kam dál plout. Vody se mu zdají bouřlivé a rád by loď otočil a plul do spásných vod levicového populismu. Vítr ale fouká jinak a jeho plášť mu ukazuje, aby pokračoval dál. A jak se zdá, nenachází ani ono pověstné stéblo, kterého by se v případě tonutí zachytil.