Máme za sebou 1. máj, jenž díky laskavosti matky přírody patřil k nejkrásnějším, které jsem kdy zažil. Podle jeho odrazu v mediích jej národ promrhal houfováním na nesmyslných shromážděních stoupenců politických stran a různých hnutí, ze všeho nejvíc dokládajících roztříštěnost společnosti.

Novináři lapali příležitostné výroky politiků na řečništích, rozptýlených po celé zemi, jimiž dokazovali svou způsobilost mluvit o ničem se zdáním důležitosti především své a pak snad i námětu. Rozruch způsobilo nevlídné chování anarchistů k Janě Bobošíkové, ale pak je překryl poprask kvůli pozdravení účastníků chomutovského shromáždění sociálních demokratů komunistickým poslancem Vojtou Filipem: leckdo v něm hledal důvod k strašení vládou koalice sociálních demokratů s komunisty.

Celé to prvomájové politikaření nepřineslo nic významného kromě toho, že pár lidí si upevnilo pocit vlastní důležitosti a jiní našli příležitost k uvolnění negativních emocí. Nezbylo v něm místo na radost ze života, na potěšení z krásného dne, na lásku. A ještě to stálo dost peněz, které nešly ze soukromých kapes pořadatelů.

Daleko více lidí si ale užívalo krásný den v parcích, zahrádkách, na koupalištích a kdekoli jinde v přírodě a o tlachy politiků se nestaralo. Pro novináře ale byli nedůležití a jejich prožitkům se prostoru ve zpravodajství nedostalo. Všechna pražská politická shromáždění přebil nábojem radosti a pohody koncert slovenského kytaristy Henryho Tótha s orchestrem Slovenského ľudového umeleckého kolektivu a jeho vokalistkami, jež – považte – nezpívaly anglicky, ale lahodnou slovenštinou, a přesto – nebo snad právě proto - se líbily. Uspořádala jej na volném prostranství před letenským zámečkem na vlastní náklady paní Terezie Holovská, veřejnosti téměř neznámá mecenáška, která takto potěšila sebe, své přátele a s nimi několik set spokojených posluchačů. Odváží se někdo z politických "bafuňářů" tvrdit, že dal ze své kapsy svým stoupencům také tolik radosti?

Novinářský obraz dne tak byl značně zploštělý, jednostranný. To je ale obecný stav: nedostáváme úplný, vyvážený, pravdivý obraz skutečnosti, ale cíleně vykonstruovaný návod, jak máme vnímat svět v souladu se zájmy vládnoucích vrstev.

Ostatně způsob, jimž média zobrazila 1. máj, nijak nevybočil z linie manipulací s vědomím veřejnosti, jež ovládly zpravodajství o mimořádných událostech, v posledních dnech a týdnech pěkně nahuštěných: od soudního řízení proti poslancům Vítu Bártovi a Jaroslavu Škárkovi přes rozštěpení Věcí veřejných až k hlasování o důvěře k nedůvěryhodné vládě Petra Nečase. Ve všech případech má oficiální obraz událostí nějakou zkreslující skvrnu. Například je pravda, že vláda získala důvěru poslanců, ale nemění to nic na skutečnosti, že ani v Gottwaldově vládě, jež vzešla z puče v únoru r. 1948, nebyli žádní ministři formálně jen "za sebe", o polistopadových vládách nemluvě. Zločinec Gottwald úctu k Ústavě a zákonům aspoň předstíral s pomocí "obrozených stran Národní fronty", čistý Petr Nečas se s takovými podružnostmi nezdržuje: pouze vyšle do televizního komentovaného zpravodajství ministra nespravedlnosti, obratného v účelovém přikrucování paragrafů podle potřeby, který zmatené veřejnosti vysvětlí, že je vše v pořádku. V obou případech platí, že na předstírané ústavnosti kroků vládnoucích kruhů nelze vybudovat právní stát.

Po rušných událostech a prosluněném svátku se vrací pro naše politiky všední dny. Životnost současné podoby vlády, popř. podivné koalice dvou konkurenčních stran se skupinou odpadlíků od Věcí veřejných, čekají tvrdé zkoušky. Bude se pokračovat v legislativním řešení některých otázek, v nichž se původní "véčka" neshodovala s koaličními partnery, ale nakonec se přizpůsobila silnějším. Tím, že základní část Věcí veřejných odešla do opozice, nabyla skupina "peakovců" větší váhu při koaličním dohadování, než měl původní poslanecký klub. Předseda vlády, která disponuje jen nevelkou parlamentní většinou, se nemůže k žádnému z koaličních parterů chovat vrchnostensky, jak na to byl zvyklý právě ve vztahu k představitelům Věcí veřejných. Mohlo by se mu stát, že by proti vládnímu řešení poštval pár provládních poslanců, jejichž hlasování s opozicí by zmařilo přijetí vládních návrhů.

V každém případě Karolína Peake si může dovolit při vyjednávání s představiteli koaličních stran větší neústupnost než dříve zástupci Věcí veřejných v K9, kteří byli teoreticky svázáni koaliční dohodou a vnitrostranickou kázní. Za změněných poměrů po rozštěpení Věcí veřejných bude budoucnost vlády záviset od poměru vědomí Karolíny Peake o vlastní síle k ochotě představitelů ODS a TOP 09 vzít mínění "peakovců" jako zcela rovnocenné jejich stanoviskům. V tomto smyslu se "peakovci" nakonec mohou projevit jako trojský kůň ve vládní koalici.