„Lidem nezbývá jiná možnost než volit nás.“ To je nadpis rozhovoru s paní Pekarovou-Adamovou v týdeníku Echo24. Tato slova - pokud jsou autentická - jsou možná projevem zadostiučinění, že neexistuje nikdo jiný s tak dobrou programovou nabídkou. Je ale možné vyložit si je i jako staré české přísloví „z nouze dobrá voda z louže“. Potom by to bylo smutné konstatování o stavu české politiky třicet let po Listopadu a více jak dest let po konci časů, kdy se ještě dalo mluvit o plnohodnotně svobodné společnosti.

Koalice Spolu se prohlašuje za pravostředovou, proto věřím, že její členové nehlasovali o nesmyslném zákonu o odstupu 1,5metrové vzdálenosti jedoucího auta od jedoucího cyklisty. To je jenom takový šprým sněmovny, protože každý přece ví, že toho člověka na kole nesmí jedoucí auto shodit do škarpy (na psaní o cyklopruzích a dalších formách řádění Pirátů v Praze by nestačil papír). Ale kolik takových šprýmů se skrývá pod číslem 350 neprojednaných zákonů? A kolik jich je v tom obrovském počtu zákonů projednaných, které byly uveřejněny ve Sbírce, a které tím vstoupily v platnost?

Není mojí ambicí dělat rešerši přijatých zákonných a podzákonných norem, které prošly legislativním procesem a jsou platnými zákony ČR. Právníci a zvláště advokáti by mohli vyprávět o té spletité houštině, pro laika představující nekonečné bloudění v pavučině slov, vět a paragrafů.

Proč toto vše píši a proč mě toto napadá při přečtení názvu rozhovoru s první dámou-lídryní pražské kandidátky za údajně pravicovou formaci? Protože člověk vlastně pro svůj život mnoho zákonů, tj. zásahů státu do svého života nepotřebuje. Protože i u této údajně pravicové formace chybí, co všechno z množství zákonů zjednoduší, vyškrtnou, zruší. Pravicová uskupení - a já stále ještě chci věřit, že pod hlavičkou ODS existují pravicové myšlenky - by mělo stavět na lidské svobodě. Na svobodě, která je nám kus po kusu již více jak deset let ukrajována. Nenápadně, ale trvale. A to je to, co mi ve slovech kandidátů tohoto uskupení chybí: jasné sdělení, že se budou řídit zdravým rozumem (prosím nezneužívat sousloví zdravý selský rozum, protože to by je museli všichni sedláci hnát vidlemi), pročistí soustavu právních norem na ty důležité a nedůležité, potřebné a nepotřebné, celou slavnou digitalizaci nasadí až na systém pročištěného právní řádu a ta se nestane pouze elektronickou formou současného právního balastu.

Slova o malém, ale pevném státu jsou pro mnoho lidí neuchopitelná. Pokud ale kdokoli absolvoval synonymum pro byrokratický proces, pokud potřeboval postavit něco jen trochu většího než přístřešek na hrábě, ví, o čem mluvím.

Pokud by taková jednoznačná sdělení měla některá kandidující strana ve svém programu, řekla to jednoduchými, jasnými, zřetelnými a pochopitelnými slovy, pokud by ta slova říkali věrohodní lidé, pak by se různé předpovědní agentury nemusely předhánět ve věštění z křišťálové koule a psát krásné grafy a čísla do TV zpravodajství.

Namítnete, že je tato představa z říše snů? Pokud ano, je stav naší politické scény špatný a stav společnosti, která politickou scénu vytváří, není dobrý (někdo používá slova, že „proto jsme klíči cinkat nemuseli“), ale přesto nemůžeme myslet na emigraci. Není totiž kam (tady bych se dostala ke generátoru této situace, a sice současnému stavu EU, a na to by rozsah těchto řádek nestačil). Ale alespoň bychom věděli, že je tu někdo, kdo umí základ pro fungování normální společnosti artikulovat.

A že normální společnost je svobodná společnost, to bylo prokázáno už několika experimenty, které se snažily realizovat opak. Těch, kdo zažili strašnou dobu hnědé nesvobody, už je opravdu málo, ti, kdo zažili nesvobodu rudou, už nejsou mladí. Podaří se další generaci jejich zkušeností využít a nespadnout do nesvobody nastupující? O tom by měla být jasná slova stran, které se prohlašují za pravicové!