Sobotní demonstrace odborů ukázala, že jejich vedení stále ještě nepochopilo, že jejich politická moc dávno skončila.

Účast předčila mé očekávání a na Václavské náměstí dorazil dvojnásobek počtu, který jsem odhadoval. V žádném případě ale účast nedosáhla 120 nebo dokonce 180 tisíc, jak nadšeně někteří odborářští roztleskávači uváděli. Dokonce i Smetana dorazil, aby se nechal teatrálně zatknout a využít příležitosti ke svému dalšímu zviditelnění.

Na protest má jistě každý právo a nelze ho nikomu upírat. To se týká i odborů, případně dalších zúčastněných "aktivit". Otázkou je, co takový protest řeší a zda je k dobru věci. Sobotní protest byl naopak pro společnost a pro stát kontraproduktivní.

"Chceme nové volby. Když nebudou volby, generální stávku. A paralyzujme tuto zem, dokud ta vláda nepadne," křičel z podia předseda ASO Bohumír Dufek. Jistě tedy souhlasí s tím, že tato demonstrace byla politická, protože si vytýčila politický cíl.

Kde vůbec berou odboráři tu drzost dávat vládě ultimáta? Jejich společenské postavení je stejné jako postavení spolku zahrádkářů. Jistě, odbory jsou početnější organizací než zahrádkáři, dokonce mají to privilegium, že mohou jednat v tripartitě, ale tím jejich moc končí.

Kdo dal odborářům právo rozhodovat, kdy má ta která vláda vzešlá ze svobodných a demokratických voleb podávat demisi, nebo si dokonce takovou demisi vynucovat? Jakým právem se staví do role, kdy odborářský hlas má mít větší váhu než hlas voliče?

Politická moc odborů skončila s revolucí v roce 1989. Do té doby prodloužená ruka komunistického totalitního režimu o svou politickou moc přišla a je to tak jedině správně. Politická moc má náležet lidem, které jsme si svobodně zvolili v řádných volbách. Chce snad Bohumír Dufek zpochybňovat výsledek voleb?

Vláda se nám může nelíbit, ale můžeme se jí zbavit legálně jen dvěma způsoby. Buď tím, že sama podá demisi, aenbo tím, že jí bude v parlamentu vyslovena nedůvěra. Pak ji lze svrhnout nelegálním způsobem, ale to už souvisí s revolucí a změnou režimu.

Nebo snad pokaždé, když bude nějaká vláda zvolena a dostane důvěru ve Sněmovně, tak ještě bude podléhat schválení od odborů? Koneckonců, vláda nedělá nic jiného, než co před volbami slibovala. Snaží se snižovat rozpočtový schodek. Jde jí to pomalu, ale pokud by to mělo být rychle, byl by dopad na obyvatelstvo daleko tvrdší.

Sobotní demonstrace sdělila, že zhruba osmdesát tisíc lidí preferuje další nezřízené zadlužování. Odboroví experti říkají, že stát ještě může několik let hospodařit se 120miliardovým schodkem. Pak si ale také musíme říct, co bude následovat.

Celá Evropa musí šetřit a když se podíváte do kterékoli země EU, tak zjistíte, že prakticky všechny vlády nasadily šetřící programy. V Nizozemí kvůli tomu možná padne vláda - a to má Nizozemí špičkový rating. V celé EU se provádějí škrty. Zjednodušeně řečeno, hostina skončila a teď se musí zaplatit účet.

V sobotním Radiožurnálu vystoupil ekonomický expert pan Michl. Zcela jasně řekl, že pokud se bude stát takto zadlužovat dál, je jen jediný konec: bankrot. Mezi přítomnými diváky, rekrutujícím se z řad demonstrantů, vyvolal posměch. Zajímalo by mě, kolik z těch posměváčků doma hospodaří tak, že každý měsíc utrácí víc, než kolik vydělají.

Ještě něco sobotní demonstrace sdělila, a to že ono "strašení" Řeckem má zcela reálné základy a je naprosto oprávněné. V Řecku se na jeho nynější situaci velmi významně podílely právě odbory. Pokaždé, když stát chtěl začít šetřit, vyrazily odbory do ulic, zapálily nějaká auta a donutily vládu k ústupu nebo k rezignaci.

Stejnou cestou vyrazily i české odbory. Nelíbí se jim, že se šetření státu dotýká lidí. Ale ono to ani jinak nejde, každé šetření státu se projeví v peněženkách lidí. Pokud pokaždé, když kterákoli vláda bude chtít udělat nějaké nepopulární opatření, vyběhnou do ulic odbory a vládu svrhnou, tak za chvíli to Řecko určitě doženeme.

Zajímalo by mě, čím jménem vlastně odbory vystupují, protože stejně jako jiné zájmové sdružení je spolkem lidí různých preferencí. Zrovna tak mezi odboráři někdo volil socialisty, jiný TOPku, další třeba Zemanovce a někdo VeVerky. Je tedy názor odborových centrál víc, než názor těch, kteří jej vyslovili ve volbách?

Na závěr si dovolím vyjádřit hlubokou úctu pětici lidí, kteří šli vyjádřit nenásilnou formou svůj názor na odborářskou demonstraci k Václavskému náměstí a kteří se stali terčem nevybíravých slovních útoků a davové nenávisti vůči jinému názoru. Možná právě tato nenávist vůči jinému názoru vypovídá o odborářích nejvíc.

Někdo už by měl soudruhům odborářům říct, že jejich politická moc je dávno fuč. Jejich úkolem je zastupovat zaměstnance vůči zaměstnavateli a starat se o lepší pracovní podmínky pro zaměstnance. Není jejich úkolem rozhodovat o tom, kdo má a kdo nemá vládnout. Někteří odborářští předáci to zjevně nepochopili a dál žijí v komunistické totalitě.

Převzato z Polanecky.blog.idnes.cz se souhlasem autora