Vypadá to, že je Česká republika rájem narkomafií a padělatelů léčiv. Podle zpráv na zpravodajských serverech jsme zemí, kde pacienti užívají padělky léčiv, jediným úkolem lékařů je předepisovat opiáty pro závislé na heroinu a jedinou činností lékárníků je kontrolovat občanské průkazy kvůli pseudoefedrinu. Všechny pacienty je potřeba kontrolovat, zneužívat totiž může každý. A slušným lidem toto podezřívání nevadí, legitimují se rádi, nemají přece co skrývat. Drogy slouží jako zaklínadlo, kterým lze odůvodnit jakýkoliv zásah do soukromí slušných lidí.

Novelu zákona, která zlegalizuje zásah do soukromí občanů, se Ministerstvo zdravotnictví snaží prosadit tak usilovně, že neváhá použít (zneužít) jakoukoliv záminku. Nejlepší způsob, jak urychlit projednávání novely zákona, je vyvolat paniku. Z novinových článků se dozvídáme, že zahraniční tajné služby odhalily pronikání padělaných léčiv na český trh. Oficiální informace SÚKL ale hovoří o padělcích výhradně v souvislosti s nelegálním prodejem přes internet a jen v případě anabolických steroidů a léků na podporu erekce.

Za zamyšlení stojí i náhle zveřejňované informace o problémech s opiáty. Ředitel SÚKL Martin Beneš k tomu uvádí, že České republice hrozí mezinárodní ostuda, protože se opiáty pro substituční terapii (SUBUTEX) dostávají na černý trh, dokonce i do zahraničí. Takové zveličování rozhodně není na místě. Informaci, že se jedná i o černé trhy v zahraničí nepotvrdila ani Celní správa České republiky ani Národní protidrogová centrála. Pro kontrolu substituční terapie je v České republice vytvořen Národní registr uživatelů lékařsky indikovaných substitučních látek. Bohužel je velmi málo využíván. To ostatně vnímá i Výbor OSN pro kontrolu narkotik. V dopise z ledna 2010 vyzývá tajemník Výboru k intenzivnějšímu využívání stávajících mechanismů kontroly, protože v České republice, stejně jako v dalších zemích, proniká buprenorfin ze substituční terapie na černý trh.

Celá taškařice kolem novely zákona o léčivech připomíná scénář filmu „Vrtěti psem“. Přitom je stále více jasné, že nejde o nic jiného než o peníze. V uplynulém roce bylo na zavedení elektronických receptů a na systém sběru citlivých a osobních dat vynaloženo bezmála 100 miliónů korun. Za celý rok 2009 nebyl předepsán ani jeden elektronický recept a v polovině roku 2009 Úřad pro ochranu osobních údajů rozhodl, že data byla sbírána protizákonně a SÚKL musí databázi smazat. Investici 100 miliónů tedy nelze obhájit a je nutné přijmout novelu zákona rychle, dokonce v legislativní nouzi. Brzy by se mohl někdo začít ptát, proč byly utraceny milióny za něco, co nefunguje, popřípadě za něco, co je proti zákonu. V normálním prostředí by dostal takový šikovný ředitel – investor přes prsty a šel by si odpočinout od pokušení. U nás se naopak plánuje další investice až do výše 450 miliónů korun a dalších 90 miliónů ročně spolyká správa systému. Hlavně ať se to schválí ještě před volbami. Krize, nekrize pro takovéhle peníze se vyplatí trochu mlžit, trochu zveličovat a sem tam si i zalhat.

S Českou republikou to zdaleka tak hrozné není. I když se tajné služby snaží tvrdit opak, máme v lékárnách bezpečné a kvalitní léky. Máme k dispozici desítky léčiv pro léčbu chřipky a nachlazení bez obsahu pseudoefedrinu. Máme k dispozici spoustu dat ve zdravotních pojišťovnách, jejichž analýzou může dojít k významným úsporám. Existuje již zmíněný registr uživatelů substituční terapie.

Není nutné investovat stamiliony do tvorby další databáze, stačí efektivně využívat ta data a ty registry, které již k dispozici máme.

Autor je prezident ČLnK