Když minulý týden navštívil Prahu americký prezident George W. Bush, mediální přestřelky komentátorů začaly nabývat na síle a městem se vydaly na pochod houfy levičáckých demonstrantů.

Chvíli se zdálo, že naše sdělovací prostředky nebudou dělat nic jiného, než referovat o akcích protibushovských kraválistů a na zprávy o návštěvě hlavy nejmocnější země světa jim zbude místo jen na závěr vysílání či na zadních stránkách novin.

Naštěstí to trvalo jen krátce. Do bouří v médiích i ulicích totiž zazněla písnička Jana Vyčítala a Vlasty Parkanové "Dobrý den, prapore hvězd a pruhů" a všichni užasle ztichli. Byl to ale jen okamžik, protože vzápětí se rozpoutala zuřivá smršť názorů a společnost se soustředila na polemiku, zda písnička je dobrá nebo špatná, jestli nazpívat ji byl projev devótnosti či naopak upřímného obdivu ke Spojeným státům a jejich prezidentovi a zda bylo vhodné použít pro ni skoro půl století starou melodii písně "Pocta astronautovi" - zde se pak diskuse ještě tříštila do sporu, zda i ta původní písnička byla dobrá nebo špatná a podobně.

Tématu se pohotově chopili komentátoři, z nichž každý musel napsat, co si o novém songu myslí, v televizi o něm debatovali politici a politologové, na stránkách deníků se pravidelně začala objevovat hlasování tázající se na názor čtenářů a socialističtí poslanci, jako by neměli nic důležitějšího na práci, dokonce donutili své kolegy zařadit recitaci textu na program sněmovny. Tak se téma Bushovy návštěvy dostalo po právu na titulní stránky a televize nám o ní začaly podávat podrobnější zprávy - a vše bylo (v přeneseném slova smyslu) nenápadně podkresleno novým hitem.

Jediný, kdo si v těch dnech rval vlasy vztekem, byl určitě Jiří Paroubek - že ho s nápadem na písničku předběhl pro něj bezvýznamný muzikant a s ním lidovecká ministryně. Upřímně řečeno, my ostatní můžeme být jenom rádi, z úst tohoto sebestředného politika bychom se nejspíš dočkali výtvoru na melodii písně "Vstavaj, strana ogromnaja" nazpívaného se stohlavým sborem jeho soudruhů a navíc v ruštině.

U písničky dua Vyčítal-Parkanová bylo zarážející jedno - nikomu z těch, kteří dnes paní Parkanové vyčítali znevážení vládního postu, před léty nevadilo, že tu jiný americký prezident vyhrával na saxofon, křepčení a neumělý zpěv ruského prezidenta na předvolebním mítinku považovali všichni za úsměvnou libůstku a zpráva o zfetované manželce kanadského premiéra tancující na stole během oficiální návštěvy Jižní Ameriky se do našich médií ani nedostala, natož aby se nad takovým počínáním někdo pohoršoval.

Ať je písnička Parkanové a Vyčítala jaká chce, jedno jí upřít nemůžeme: ti dva ji nazpívali zadarmo a bez nucení, nejde tedy o žádnou agitku, jak se nám někteří pisatelé snaží podsouvat. Nahráli ji ve svém volném čase a myslí ji upřímně - o kterém zpěvákovi tohle můžeme říct?

A na závěr: Jeden nechtěný, ale o to větší dopad písnička měla - debata o ní zatlačila do pozadí zprávy o všech antiamerických a protiraketových demonstrantech. Komunistům a jejich soudruhům z dalších stran a hnutí se nedostalo té publicity, kterou chtěli svými nenávistnými procesími vzbudit a kašpárkovská čepice určená prezidentu USA tak zůstala zaslouženě na jejich hlavách.

Přestože tedy Parkanová s Vyčítalem tento efekt nezamýšleli, podařil se jim dokonale. A ať je jejich dílo jakkoliv nedokonalé, patří jim za ně dík.

A proto: Jen houšť takových písniček!