Promořování obyvatel koronavirem, které je podle mnohých fundovaných epidemiologů ale krajně nežádoucí, se v České republice pomalu stává realitou. Země patří, co se týče počtu prodělaných nákaz na milion obyvatel, do světové špičky /oficiálně cca sto třicet tisíc na milion lidí/. Celkový počet občanů Česka, kteří nákazou už prošli, je však zřejmě mnohem vyšší, než uvádějí statistiky. Podle většiny odhadů v současné chvíli už onemocnění covidem u nás prodělaly více než 3 miliony lidí. Je evidentní, že v Česku de facto funguje vládou nepřiznaná strategie proměřování. Namísto zavádění a pečlivého kalibrování opatření se čeká na to, až ta nemoc projde většinou společnosti, ovšem za cenu lidských životů! A že to nemocnice z kapacitních a personálních důvodů nyní nezvládají? S tím zřejmě naše „elity“ nepočítaly. A navíc všechna nutná opatření byla a jsou příjmána chaoticky a pozdě......

Dále - stát při řešení pandemie nevyužil tzv. pandemické plány, které tu existovaly už od počátku nultých let a průběžně se upravovaly. Tedy - byl tu připravený mechanismus, jak stát dokáže reagovat na neočekávaná nebezpečí. Ten mechanismus je založen na meziresortní spolupráci, která je strašně klíčová a velmi nám nyní chybí. Bohužel tyto připravené mechanismy spolupráce nebyly využity. Rozhodování se soustředilo na úroveň vlády a naprosto zjevně to nefunguje!

Jakýkoli lockdown nejvíc „odskáčou“ naše děti a vnoučata. My jsme přišli o zábavu, o sporty, o koníčky, zůstala nám práce - alespoň prozatím a to již ne všem. Ale dětem jsme sebrali jejich práci - školu, i jejich koníčky a sport. Žijou v lockdownu nesmyslně už rok. Myslím, že budoucnost teprve ukáže, že ten rok, kdy děti prakticky nechodí do školy, jak strašně se na té generaci podepíše.

A v této souvislosti - víte jak se projevuje nekompetentní top manager? Tady to je - v třinácti bodech:

1) Má pocit, že musí řídit úplně všechny a všechno a neumí pořádně delegovat.

2) Neumí nic dopředu plánovat, řeší problémy jak přicházejí, bez koncepce, bez vize.

3) Neumí se poučit ze svých chyb a tak stále dokola opakuje ty stejné chyby.

4) Neumí si nechat poradit. Myslí si, že ví všechno nejlépe a to i o věcech, kterým vůbec nerozumí. Musí mít poslední slovo a rozhoduje nekompetentně.

5) Má pocit, že základní ukazatel toho, jak je dobrý manažer je to, jak moc - kolik hodin denně - pracuje. Ve skutečnosti je ale jeho práce 12+ hodin denně neefektivní a přepracovanost je kontraproduktivní.

6) Neumí se dohodnout s ostatními, neumí dělat kompromisy, buď je po jeho a nebo to nebude nijak. Žene tak věci do extrému.

7) Neumí si organizovat čas a prioritizovat úkoly, takže řeší méně důležité věci dříve, než ty skutečně důležité.

8/Nedokáže přijmout zodpovědnost a přiznat chyby, takže hází veškerá svá pochybení a selhání na druhé.

9) Neumí jednat se svými podřízenými a kolegy, vyjadřuje se o nich sprostě nebo jim přímo nadává a znevažuje je a to i veřejně.

10) Neumí si připustit, že svou funkci nezvládá a že by firmě bez něj bylo daleko lépe.

11) Neustále mění svá rozhodnutí, někdy i dříve, než se může původní rozhodnutí vůbec projevit. Podřízeným ani klientům to navíc neumí pořádně vysvětlit.

12) Lidi kolem sebe si nevybírá podle schopností, ale podle loajality. Ve výsledku je tak postupně čím dál tím víc obklopen neschopnými lidmi,kteří na něm ale visí a jsou mu zcela oddáni.

13) Morální rozměr - není čestný ani férový a a neustále lže a to i veřejně.

A nyní si zalistujte třeba v DSM - 5, máte-li náladu. Doporučuji si přečíst kapitolu „Disociální poruchy“ strana 677. A co uvést na závěr. Asi dvě věci.

1. Kdo úmyslně způsobí obecné nebezpečí tím, že vydá lidi v nebezpečí smrti nebo těžké újmy na zdraví, by měl nést za toto jednání trestní následky podle zákona.

2. Jak řekl „klasik“, v tomto případě Bertrand Russell, matematik, nositel Nobelovy ceny. „Problém současného světa je, že hlupáci jsou skálopevně jistí, ale lidé inteligentní jsou plní pochybností.“