Kdo může dnes popřít již delší dobu patrnou skutečnost, že prezident Klaus hraje svoji vlastní hru, na jejímž konci má být premiér s vládou, která získá důvěru parlamentu a která je opřena o tyto dva základní motivy: a) sestřelit nemilovaného falešného a prázdného Topolánka a b) prosadit velkou koalici s ČSSD a tím nejen rehabilitovat trapnou opoziční smlouvu, ale především si otevřít cestu k bezpečné volbě prezidentem ve druhém volebním období? Role prezidenta je v posledních týdnech spíše ku škodě a lze ji jen obtížně hájit tím, že mu jde o to, aby nová vláda se neopírala o jednoho nebo dva přeběhlíky. Z úst presidenta, který na legendářním ranaři a přeběhlíkovi Wagnerovi kdysi v r. 1996 postavil svoji vládu to zní opravdu pikatně. Nicméně si o to Topolánek, jeho vyjednávací tým, ale i vedení ODS samo řeklo tím, že jednotně trpí panickou hrůzou před možností, že by Paroubek mohl dostat třetí šanci k sestavení vlády. Pochopitelně, že ji má dostat, pokud Topolánek neuspěje v parlamentu, pokud ovšem prezident přestane Topolánka natahovat na skřipec a dá vůbec průchod Ústavě. Dnes šéf ODS ani před parlament předstoupit nemůže a to je tristní.

Vyjednávání s ČSSD o velké koalici s hrozícím ministrem zahraničí Zaorálkem a náhlá změna kurzu a znovuoživení trojkoalice pod vlivem prvními odpadlíky naznačené secese v ČSSD svědčí o jistém vnitřním chaosu ve vedení ODS, způsobené právě hrůzou z možnosti, že by Paroubek mohl sestavovat svoji vládu. Kdyby se ODS a hlavně Topolánek chovali sebevědomě a nebáli si připustit, že trojkoalice či jiná koalice bez ČSSD nemá ani o promile větší šanci získat 101 hlas než když druhou vládu sestaví jen ODS sama při zachování a případném rozumném zjemnění svého vítězného volebního programu, tak jsme již mohli dávno sledovat Paroubka, jak se potí a zoufale bojuje o svoji podporu a mohli jsme spíše být svědky toho, že i on si rozbije nos o nedostačující 100 červeno rudých hlasů.

Také se ovšem mohlo stát, že by přec jen nějakého lidovce se silným sociálně mocenským cítěním pro sebe získal a důvěru by tak vyhandloval. To by bylo sice nepříjemné, ale bylo by to snad horší než to, co předváděl s KSČM v objetí a za trapné asistence koaličních partnerů před volbami? To ani náhodou; jen by měl vratkých 101 oproti předvolebním jistým 117 hlasů. A tak by musel hodně ustupovat ze svých pozic a ODS by měla větší vliv v parlamentu, než si je ochotna či schopna představit. ODS si namalovala Paroubka jako daleko většího čerta na vrata a teď se bojí je otevřít. Dosáhla jen toho, že Paroubek se může prsit a hrát neuvěřitelnou roli zachránce v krizi a dosáhnout dokonce toho, že jej prezident označí za pojistku poté, co mu Paroubek předložil svůj "zácharnný plán". Kdo stáhne gatě dřív neže je brod v dohledu, se divit nemůže. To se občas v politice stává, ale bohužel tentokrát v Česku a to je na tom to nejhorší. Neuvěřitelně trapná podívaná, jen co je pravda.

Směšně působí komentáře politologů či novinářů o tom, že politici ODS a ČSSD nejsou schopni a ochotni se dohodnout. Opravdu nechápu, jak může někdo předpokládat dohodu s ČSSD, kterou vodí jako Skupa šéf Paroubek, představitel toho nejnižšího v české politice po pádu bolševiků, a jak může mít kdokoli pocit, že by taková mesaliance fungovala. Zlatý prciny! Nechť tito milovníci velkých koalic jak uvnitř ODS, tak i mezi komentátory laskavě zaměří svoji pozornost do Německa. Mají-li dojem, že tam, i přes neexistenci Paroubků a Topolánků s jejich obřími averzemi a při daleko větší politické kultuře, velká koalice funguje, pak mají nějaké zprávy z ruky, kterou neznám.

Jen blbněte, dámy a pánové, jen blbněte.