Ve čtvrtečních televizních zprávách se objevil objímač stromů z Vysočiny. Byl to poněkud panoptikální videoklip na téma Miloš Z. přijíždí do Prahy poradit Jirkovi P. jak pokračovat v konstruktivní politické hře na „Druhého vítěze“. Na Slovensku Mečiar veřejně vyhlašuje, že bývalý šéf Slovenské informační služby, nechvalně známý Ivan Lexa, „si zaslouží společenskou a občanskou rehabilitaci“ . V našich krajích nemusí ani Miloš, ani Jirka nic vyhlašovat, žádná rehabilitace nemusí být – stačí se dívat na televizi. Za oběma premiéry ČSSD totiž stál Mirek. Tak familiárně oslovoval Miloš Zeman svého poradce Miroslava Šloufa. Žoviální úsměv ve tváři normalizační postavičky bývalého svazáckého a komunistického papaláše esteticky vhodně doplnil dvojici starého a nového šéfa sociálních demokratů . Televizní muzeum oživlých voskových figurin, opět aktivních ve hře o nejvyšší politické posty, ovšem trumfnul rozhovor zveřejněný v posledním čísle týdeníku Reflex.

Zná se dle vlastních slov s celým magistrátem. S náměstkem primátora Rudou Blažkem, s Pavlem Bémem, kmotrem jeho vnuka je pan Baudyš, osobní dopis mu poslal i Václav Havel (se srdíčkem a zprofanovaným heslem Pravda a láska zvítězí). A blahopřejný dopis k šedesátým narozeninám mu napsal další bývalý předseda vlády – Vladimír Špidla.

„…Lidi jsou tak zlí na sebe v tomhle státě! Jednou jsem dokonce uvažoval, že bych odešel za hranice. Maminka mi ale napsala dopis: nehledej štěstí v cizině, ale hledej si ho ve svý domovině. Já nikam neodešel, já jsem si žil tady, a dobře. Kdo dělal i za toho starýho režimu, tak se měl dobře. Jak říkaj‘, že to byli nějaký banditi, nebo jak je nazývaj‘, takový výhody sociální, jaký měli, ty jary, rukavice, mejdla, montérky, letní, zimní obuv, to v životě jim nikdo teď nedá. To si občas každej přines‘ domů. Dovolený od ROH, všechno měli zadarmo, prosil jsem je, aby na tu dovolenou vůbec jeli, tak co to na mě zkoušej’…“

Pokud jste nepoznali, kdo se zná se všemi a kdo má jasno o soudruzích, kteří jistě nebyli žádní banditi, tak vězte že jméno toho pána je Václav Kočka. Milan Šíma, který s panem Kočkou hovořil napsal, že se šéf Výstaviště během rozhovoru třikrát rozplakal. I já jsem byl dojat z jeho upřímnosti až téměř k slzám.

„…Věřte tomu, že je veliká konkurence na ty výstavy. Já to vidim takhle - musíme dělat spíš tu kulturu, zábavu, sport. Udělat tady plavání. Já jsem tady chtěl i to delfinárium. Já totiž pocházím z rodu loutkoherců a taky z těch Kludskejch a Kopeckejch a z těchletěch rodů starejch a můj tatínek jezdil s biografem. Celej můj život se točil kolem kultury a oni tomu teď říkaj‘ kolotočáři. Ani komunisti to nenazývali kolotočáři. To je lidová technická zábava, využití volnýho času. Rozumíte mi?...“

Takže prosím tímto ctěné čtenáře, aby pro pana Kočku už napříště nepoužívali pejorativní výraz „kolotočář“ , ale politicky korektní „lidově technický bavič, točící se celý život kolem kultury“. Já vím, že je to poněkud delší a že se vám původní „kolotočář“ zdá výstižnější, ale po přečtení jeho slov jistě pochopíte.

******************
Zeman a jeho poradce Šlouf, Paroubek a jeho poradce Kočka. Pro půlku národa ti lepší političtí reprezentanti. Nechme jim vychutnávat pocit, že je to správná volba. Té druhé polovině doporučím přečíst ještě jeden článek z posledního Reflexu – Causa Ján Langoš . Symbolicky je zařazen těsně před rozhovor s Kočkou. A právě srovnání dvou sousedících textů nejlépe dokumentuje ostrou dělící čáru – mezi jejich světem a tím naším.

www.angle.cz