29.3.2024 | Svátek má Taťána


POLITIKA: Jednou hráč, provždy hráč

18.12.2021

Od pondělka skoro každému vrtá hlavou, co se to stalo, že prezident Zeman bude jmenovat Fialovu vládu en bloc, tedy i se sporným Janem Lipavským jako ministrem zahraničí. 

Na ČT 24 se v pondělí večer v Událostech komentářích zřejmě zaskočený Jakub Železný ptal hostů stále dokola, co za tím je. Dostával různé odpovědi, z nichž nejnaivnější byla od Martina Baxy, budoucího ministra kultury za ODS, který se rozplýval nad vyjednavačským mistrovstvím Petra Fialy, když tvrdil, že premiér použil takové argumenty, že jim prostě prezident Zeman neodolal. Předseda poslaneckého klubu SPD Radim Fiala, další host pořadu, zase tvrdil, že si prezident uvědomil kritický stav státu a rozhodl se neprohlubovat krizi. K témuž se vlastně přiklonil i Ondřej Neff v úterním úvodníku zde na NP, když svůj předpoklad podepřel faktem, že Miloš Zeman vlastně za nemocničního pobytu prošel detoxikační kůrou, která mu „pročistila“ hlavu a osvítila rozum. Šéf SPD Tomio Okamura se zase nechal slyšet, že šlo o obchod „něco za něco“, který teprve vyjde najevo. Všichni si ale pochvalovali, že se nemuselo sáhnout ke kompetenční žalobě u Ústavního soudu.

Pokud přímo prezident Zeman sám nezveřejní důvody, jež ho k rozhodnutí jmenovat Fialovu vládu včetně Lipavského vedly, jsou to všechno spekulace. A dokonce i kdyby prezident své důvody zveřejnil, nikde není záruka, že jsou pravdivé.

Neboť Miloš Zeman je totiž Velký hráč, a jestli mu detoxikace k něčemu pomohla, tak spíše k obnově kombinačních schopností a k rozehrání další hry než k osvícení.

Miloš Zeman se politice věnuje od roku 1989 a za těch více než 30 let se ukázal jako mistr taktiky a politických veletočů, které by mu mohl závidět i Winston Churchill. Připomínám přestup do ČSSD, který vynesl Zemana do premiérského křesla a ČSSD pod jeho vedením zastínila ODS, což vedlo k dalšímu Zemanovu majstrštyku, k opoziční smlouvě. Je zřejmé, že Miloš Zeman své politické plány velice pečlivě plánuje a vše podniká s výhledem na několik tahů dopředu. 

Na české politické scéně měl rovnocenného partnera pouze v osobě Václava Klause st., teď však všichni čeští politici hrají minimálně o jednu ligu níž. Utrpěl i porážku, když selhal jeho plán na zvolení prezidentem v roce 2003, neboť i tento mistr strategie má jednu slabinu – je přesvědčen, že i soupeři musejí hrát podle pravidel, která on vyhodnotil jako strategicky správná. Pokud použijí jiná pravidla, třebas čistě z osobních důvodů, pokládá to Miloš Zeman za úder pod pás, za zradu, za padoušství nejvyššího stupně, místo aby uznal, že v politickém boji hraje každý podle svých pravidel, byť jsou poplatná třeba osobním antipatiím a nikoli hře na politický zisk či ztrátu. Tak došlo ke „zradě“ ČSSD, jejímž zavilým nepřítelem se Miloš Zeman poté stal, přesněji onoho křídla sociální demokracie, které ho „bodlo do zad“. Což vedlo až k dnešnímu rozvalu ČSSD.

V úterý 19. října 2021 jsem na NP uveřejnil analýzu povolebního stavu „Velká politická hra právě začala“, kde jsem uvedl, že ve strategickém zájmu Pětikoalicí poraženého Andreje Babiše je co nejdříve se zbavit vlády a předat řízení státu designovanému premiérovi Petru Fialovi. Proto ihned po volbách zveřejnil, že i kdyby mu prezident Zeman pověření sestavit vládu nabídl, odmítl by je. Přesto budoucí vládní strany spustily proti prezidentovi kanonádu, když vyrukovaly s uplatněním článku 66 Ústavy, ačkoli to bylo zcela zbytečné vlamování do otevřených dveří. Následně Miloš Zeman prohlásil, že původní záměr opustil a že pověří sestavením vlády Petra Fialu, disponujícího většinou v nově zvolené Poslanecké sněmovně.

Jestliže Babišovo prohlášení, že prezidentovo pověření na sestavení vlády nepřijme, lze považovat za první tah „Velké politické hry“, Zemanovo jmenování Petra Fialy za tah druhý, pak souhlas prezidenta se jmenováním vlády Pětikoalice včetně sporného ministra zahraničí Jana Lipavského není ničím jiným než tahem třetím. Jeho součástí pak byly i ony předjmenovací „výslechy“ budoucích ministrů, aby si je mohl Miloš Zeman oťukat, odhalit jak jejich slabiny, tak silné stránky.

Tuším, že na TV kanále CNN Prima News zaznělo od jednoho debatéra, že prezident může vstupovat do jednání Poslanecké sněmovny, vyžadovat si slyšení a pronášet projevy, kdykoli o to požádá. Jestli mám pravdu, bude toho prezident Zeman hojně využívat, aby Fialovu vládu konfrontoval, především ministra zahraničí, a usvědčoval ji z nekompetentnosti.

Domnívám se, že Zemanovým cílem je vymanit český stát z přílišné závislosti na Bruselu, a proto mu budoucí vláda Pětikoalice není vůbec sympatická. A pro tento účel si vychovává nástupce v osobě Andreje Babiše, který má „váhu“ od 25 do 30 % voličských hlasů. Rýsuje se zde protivládní „herní“ tým Zeman-Babiš, protibruselsky zaměřený. Je očividné, jak Andrej Babiš změnil svoji politiku vůči Bruselu, na samý konec své vlády se ostře vymezil proti bruselské politice Green Dealu a jeho ministr zahraničí v demisi hlasoval na Valném shromáždění OSN proti rezoluci, v níž nese Chrámová hora v Jeruzalémě pouze arabský název, přestože s výjimkou Maďarska se ostatní členové EU jen zdrželi hlasování.

Ohledně kandidatury Andreje Babiše v příštích prezidentských volbách jsem změnil názor, zřejmě se jich předseda hnutí ANO pro všechny případy zúčastní, a to s podporou Miloše Zemana, nicméně jsem stále přesvědčen, že jeho hlavním cílem je vítězství ve volbách 2025 s pomocí onoho milionu propadlých hlasů, aby získal takovou pozici, jakou má Viktor Orbán v Maďarsku, jak jsem napsal v již zmíněném článku „Velká politická hra právě začala“.

Ale zpět k Zemanově motivaci, co je cílem jeho hry. Jak jsem uvedl v článku „O české státnosti bez růžových brýlí“ na NP 28. listopadu 2020, v dnešní geopolitické situaci se český stát neobejde bez patrona, vždy bude k nějaké velmoci v klientském vztahu (když ne Brusel/Berlín, tak Washington, když ne Washington, tak Moskva, když ne Moskva, tak Peking?), takže Zemanův cíl je stejně dosažitelný jako kvadratura kruhu.

Snad by bylo řešením vytvoření silného celku v konturách bývalé habsburské monarchie, na což někteří reálně uvažující rakouští politikové slyší a co by mělo být cílem V4. Vytvoření politicky emancipovaného regionu ve středovýchodní Evropě, spojeného společnou minulostí a kulturní spřízněností, by opravdu mohlo vyřešit geopolitické problémy Polska, Maďarska, Česka a Slovenska, potažmo Rakouska, ale ohrozilo by dominanci EU, takže Brusel bude dělat všechno možné, aby k takové situaci nedošlo, obzvláště když se mu podařilo vystrnadit Velkou Británii a sjednocovacím snahám tandemu Berlín–Paříž již nic nestojí v cestě.

Z toho vyplývá, že po zahraniční linii půjde v příštím volebním období o to, zda se Česko stane poslušným vykonavatelem bruselských představ o budoucnosti, přestože jsou ekonomicky neuskutečnitelné a geopoliticky nebezpečné, anebo se připojí k rebelujícímu Polsku a Maďarsku a posílí snahu vytvořit opravdu nezávislý region. Už dnes se rýsuje konflikt, k němuž kvůli míře zapojení Česka do Visegrádské čtyřky dojde, a to mezi vládní většinou na straně jedné a Zemanem a opozičním hnutí ANO na straně druhé. A jestliže parlamentní volby 2021 byly implicitně o tom, kam má Česko směřovat, v příštích volbách 2025 to bude zřetelně artikulované hlavní téma politického boje.

V dnešním světě se nedají evropské záležitosti odlišit od domácích. S malou nadsázkou se pak dá říci, že velký stratég Miloš Zeman jmenováním vlády již v pátek 17. prosince 2021 nastavil pětikoalici past, když na její vládu okamžitě padne úkol, jak se vyrovnat s novou vlnou covidu, která se očekává s nástupem mutace omikron, jak zkrotit inflací, která má v lednu dosáhnout 7 %, a co si počnout se strmě rostoucími cenami energií a vůbec všeho. Kdyby prezident trval na nejmenování Lipavského, mohlo by se předávání vládní odpovědnosti opozdit a vina by padla na Andreje Babiše. Je možno říci, že Miloš Zeman dal Fialově vládě šach ještě dříve, než nastoupila. 

Tato vláda má jedinou šanci, jak se z toho šachu vymanit – zbavit se jakýchkoli ideologických a zpolitizovaných pohnutek a pragmaticky, bez ohledu na bruselský Green Deal a další nápady na federalizaci, bez rozumování, zda máme zůstat „periferií“ nebo se přimknout k pokrokářskému „evropskému jádru“, se postavit problémům a řešit je v českém zájmu bez ohledu na to, co diktuje Brusel, potažmo Berlín. Jenže bude pětikoalice s tak slepě proevropskými partnery, jako je TOP 09 a Piráti, vůbec schopná vetovat návrhy, které evidentně ruinují českou ekonomiku? Odolá pokušení vše svalovat na Babiše (a tím mu nahánět budoucí voliče), bude schopna reflektovat, že EU dospěla do situace, kdy řeší problémy, která sama způsobila, nota bene s takovými politickými nominanty, jako je designovaný ministr kultury za ODS Martin Baxa, který si naivně myslí, že mazaný politický harcovník Miloš Zeman se nechal přesvědčit geniálními argumenty kabinetního učence Petra Fialy, aby jmenoval vládu en bloc?

Svatá prostoto!

Jednou hráč, provždy hráč, obzvláště když to tak skvěle umí jako prezident Zeman.

Psáno ve středu 15. prosince 2021