Situace je jasná. Pan prezident prohlásil, že nikdy, opakuji NIKDY, nevypíše nové volby. Pan prezident také dopředu prohlásil, že druhý pokus o vyjádření důvěry vládě dává Andreji Babišovi. A vzhledem k tomu, jak funguje hnutí ANO, se nedá předpokládat, že by předseda Poslanecké sněmovny Radek Vondráček věnoval třetí pokus někomu jinému než svému šéfovi.

Z toho vyplývají následující varianty. ANO bude vládnout s nějakou podporou KSČM a okamurovců, což se již ukázalo při sestavování orgánů Poslanecké sněmovny, to si ale nikdo normální nepřeje, anebo bude ANO vládnout v nějaké standardní demokratické koalici.

Souhlasím, že již slovní spojení „standardní demokratická koalice“ je protimluv, protože hnutí ANO je naprosto nestandardní hnutí, naprosto podřízené svému předsedovi. Ale zároveň platí výše uvedené. Všechny tři pokusy má Andrej Babiš a žádné předčasné volby.

Takže i demokratické politické strany se musí pochlapit a začít s AB jednat. Je to pro ně (nás) nejednoduchá výchozí situace. Všichni máme v dobré paměti, jak AB dokázal vygumovat své bývalé koaliční partnery, přivlastnit si všechny úspěchy bývalé vlády a všechny neúspěchy připsat socialistům a lidovcům. A každá další politická strana, která se zaplete s AB, se vystavuje podobnému nebezpečí. Žádná standardní politická strana nevlastní bezpečnostní a mediální divizi o stovkách lidí, dvoje noviny, televizi a rozhlasovou stanici. Problémem zůstává, že každá standardní demokratická strana by účastí ve vládě legitimizovala nestandardní oligarchické hnutí AB. A co více, každý koaliční partner by musel překousnout trestní stíhání AB, ať jeho vydání či nevydání Poslaneckou sněmovnou dopadne jakkoli.

Ale jednat a vládnout se musí. Nepřítel je před branami. Jaké tedy musí být výchozí parametry k jednání o potenciální vládní koalici? AB opakovaně prokázal, že čerpání milionových dotací pro jeho firmy, pardon, pro jeho firmy ve svěřeneckém fondu, je problematické. Kontrolu nad čerpáním dotací, rozuměj Ministerstvo financí, musí proto převzít koaliční partner. AB také opakovaně prokázal, že je jeho hnutí připraveno ovlivňovat soudní systém a nezávislost soudnictví. Připomeňme si, že AB kdysi veřejným prohlášením zablokoval ministryni Heleně Válkové jmenování vítěze konkurzu soudce Jana Sváčka předsedou Vrchního soudu v Praze. Koaliční partner tedy musí převzít Ministerstvo spravedlnosti, aby AB nadále neovlivňoval soudní systém. A všichni si pamatujeme, jak AB při koupi MF Dnes a Lidových novin přísahal, pardon, prohlašoval, že je nebude ovlivňovat, aby se poté z nahrávek ukázalo, že své novináře pravidelně sprdává a úkoluje. V podobné situaci hrozí, že by on či jeho lidé mohli ovlivňovat Ministerstvo vnitra, pod které spadá vyšetřování kauzy „Čapí hnízdo“. Ministerstvo vnitra tedy také musí kontrolovat koaliční partner.

Tím jsou základní parametry případné koaliční spolupráce dány. Ještě je potřeba doplnit, že případní koaliční partneři musí mít nejméně polovinu ministrů a v koaliční smlouvě musí být zakotveno, že nemohou být přehlasováni současnou koalicí ANO, KSČM a okamurovců. Nebo mohou mít koaliční partneři v koaliční smlouvě uvedeno něco jako právo veta pro případ, že by je AB jakkoli válcoval.

Nepovede-li zpráva OLAF a případné pokračování trestního stíhání k pádu AB, může za těchto logických a nutných podmínek některá demokratická politická strana začít jednat o případné vládě. Chce to však velkou odvahu.

Autor je senátor za ODS