Pirátské straně začal zápas o přežití

Vypadalo to na velké drama, ba místy dokonce na finální akt tragédie, ale nakonec vše prošlo až nečekaně hladce. Členové a členky pirátské strany odsouhlasili v online referendu vstup do vlády výraznou většinou přes 80 procent hlasujících, přičemž ke schválení bylo zapotřebí překonat třípětinovou hranici.

Představitelé pirátského vedení se ale chovali, jako kdyby čekali spíše výprask. Jakub Michálek, neoficiálně nominovaný do vznikající vlády, na svůj post předem rezignoval, aby odvrátil kritiku ohledně kumulace funkcí. Leč zmíněný a piráty všeobecně kaceřovaný hřích patrně spáchá Ivan Bartoš, poněvadž se coby stranický šéf může jen těžko vzdát vládního křesla a zároveň nemůže oželet ani křeslo poslanecké, jelikož by tím zredukoval sněmovní reprezentaci své strany o čtvrtinu. První náhradnicí kandidátní listiny PirSTAN v Ústeckém kraji je totiž starostka města Trmice a „stanistka“ Jana Oubrechtová.

Bartoš členy své strany nijak důrazně nevyzýval, aby hlasovali pro, pouze jim předložil seznam údajných předností vládního angažmá. Olga Richterová pak poslední den hlasování rozčeřila mediální hladinu výrokem, že některá jména navržená koalicí Spolu do vlády bude třeba ještě s partnery probrat. Její dupaneček měl ale nejspíše rezonovat jen v laptopech či mobilech hlasujících spolustraníků. Jen co vítězství vyšlo najevo, za Richterovou z celé věci rychle vycouval Jakub Michálek.

Kroužkovací neštěstí

Pirátské a matematicky rozhodné ano pro vládní pouto každopádně vyjadřuje souhlas hodně pragmatický. Jde o typický sňatek z rozumu, provázený velkým rozčarováním. A též faktickým rozvodem s volebním koaličním partnerem, se Starosty a nezávislými.

Podle průzkumu agentury STEM se na celkovém výsledku koalice PirSTAN podíleli pirátští voliči 61 procenta, kdežto starostovští pouze 39 procenta. Z celkem 37 mandátů by tak, nebýt nešťastného kroužkování, mělo Pirátům připadnout 22 či 23 křesel, ne pouhá čtyři. Těžko se pak ale divit obrovské frustraci, jež na pirátské lodi zavládla a projevila se i v obviňování koaličního partnera, jenž prý nedodržel dohodnutého bobříka mlčení ohledně výzev k udělování preferenčních hlasů.

Pirátské kroužkovací neštěstí má však řadu příčin: jedna z nich patrně tkví v tom, že většina jejich voličů pořádně nevěděla, jak tento nástroj vlastně funguje. Konkrétně že je nutné kroužkovat i lídra, pokud volič chce, aby zůstal na prvním místě.

Nicméně poučení z volebních chyb nalezne uplatnění zpravidla až při dalších volbách. STAN i Piráti nyní prokazují, jak zásadní je parlamentní matematika. Koalice Pirátů a Starostů se sice před volbami dohodla na koordinovaném postupu, tedy buď společně do vlády, nebo společně do opozice, ovšem Starostové dali během pirátského referenda jasně najevo, že jim je jeho výsledek skoro fuk: oni ve vládě určitě zůstanou.

Aby ne, když si na pirátských zádech doskákali k 33 křeslům ve sněmovně a formující se vláda by se bez čtyř pirátských hlasů klidně obešla. Sto čtyři mandáty pořád znamenají pohodlnou většinu.

Celá domluva na společném postupu vznikla za úplně jiných podmínek, především jako slib voličům, že žádný z obou členů koalice po volbách nezačne flirtovat s Andrejem Babišem. Pokud by ji Starostové hodlali v případně pirátského „ne“ rigidně aplikovat, dosvědčili by tím pouze ztrátu rozumu.

Pirátům chybí to pravé ořechové

Piráti si v referendu tudíž mohli vybrat mezi dvěma formami marginalizace – opoziční a vládní. Druhá a v referendu vítězná jim přece jen poskytuje více možností. I když…

Je otázkou, zda místní rozvoj s přilepenou digitalizací bude pro Ivana Bartoše to pravé ořechové. Ministru zahraničí zase sváže křídla hlavní linie určovaná premiérem a čtyřmi dalšími koaličními stranami. A ministr bez portfeje pro legislativu je prakticky jen takovým půlministrem.

Pouze pokračující pevný tandem se Starosty by mohl Piráty učinit vlivnějšími. S nimi se však fakticky už rozvedli, zbývá jen dořešit finanční vypořádání i nehmotné kompenzace, o nichž hovoří jejich předvolební smlouva.

Piráti si od počátku minulého volebního období udržovali jistou distanci od stran Demokratického bloku (tedy od dnešní koalice Spolu plus STAN) i kvůli korupčním stínům, které řadu jejich představitelů provázely. Boj proti Babišovi je přece jen donutil strčit hlavu do chomoutu a nyní jim nezbývá než v něm zůstat.

Prostoru k profilaci strany ale mnoho nezískali, a rozhodnou-li se zlobit, zbylá čtyřkoalice se jich – možná ráda – zbaví. Tak jako tak, pirátské straně začal zápas o přežití. A dokonce ve dvojím smyslu. Nastupující vládu totiž čeká válka s další vlnou pandemie, která ji už teď staví před osudné dilema: buď podpoří a prosadí nepopulární opatření, nebo bude mít na kontě desítky tisíc mrtvých.

Autor je politolog

LN, 18.11.2021