Minulý týden jsme uveřejnili jeho předmluvu k publikaci Oko nad Prahou, v níž vychválil plán na novou budovu Národní knihovny, přičemž ani náznakem nezmínil, že by měl sebemenší pochybnost o tom, že vítězný projekt bude stát na Letné. (Pan primátor mnohem později zpochybnil autenticitu této předmluvy, ale to měl udělat okamžitě, nehledě na to, že existuje jím odsouhlasený a parafovaný originál textu.) Dokonce sebevědomě – a lživě – napsal:

Praha nejen prodala Národní knihovně potřebné pozemky za symbolickou cenu, ale je důležitým partnerem projektu i nadále. Ve prospěch realizace knihovny město upravuje svůj územní plán, koordinuje stavbu s dalším významným projektem – výstavbou Městského okruhu – a dokonce zajišťuje finančně velmi nákladné úpravy dopravního řešení na Letné právě s přihlédnutím k novostavbě Národní knihovny.

Jenže Praha Národní knihovně nic neprodala, ani za symbolickou, ani za jinou cenu, a tak zatímco se tunel městského okruhu na Letné už staví, tramvajová smyčka i nelegální parkoviště za ní jsou nedotčené. Sliby chyby, pane primátore.

Ostatně podívejte se na jeho – ve světle pozdějších událostí rovněž lživé – chvástání během Knihovnického happeningu na Letné v září 2006 (v textové podobě zde):

Jak je vidět, primátor Bém nešetřil optimismem ani tehdy, ani potom. Po vyhlášení výsledků soutěže (později potvrzených jediným kompetentním arbitrem v této záležitosti, Mezinárodní unií architektů) dokonce o Kaplického projektu pro ČTK řekl: „Kaplického návrh je odvážný, překvapivý, originální, energeticky úsporný a jistě i kontroverzní. Teď přijdou ke slovu konzervativní památkáři a začne živé představení o budoucnosti moderní architektury v Praze. Já jsem znám jako příznivec odvážných řešení."

Jenže pak došlo ke zlomu. V polovině října loňského roku totiž tento příznivec odvážných řešení o Kaplického chobotnici prohlásil: "Ve vztahu k Pražské památkové rezervaci je nekonečně neohleduplná, nerespektuje územní plán." Od té doby se datuje primátorův přerod, kdy se z obdivovatele blobu stal jeho zapřisáhlým odpůrcem.

Tento názorový kotrmelec nelze svádět na nešťastný výrok Václava Klause o "přivazování se vlastním tělem", neboť prezident se jej dopustil už začátkem května, tedy skoro půl roku před Bémovým obratem. Jistě, určitým důvodem může být primátorova snaha vlichotit se po létech zas do přízně hlavy státu, ale pravá příčina tak radikální změny názorů musí ležet jinde. Kde? To nevíme. Možná má pravdu Vlastimil Ježek, generální ředitel Národní knihovny, který v rozhovoru pro sobotní Lidové noviny prohlásil: „Parta kolem Pavla Béma – nikoliv pražští zastupitelé, nýbrž radní a další lidé v čele s Romanem Janouškem – de facto rozhoduje o tom, co se kde bude v Praze stavět. A ze stavby blobu by tito lidé opravdu nic neměli.“

Svou roli jistě sehrály i antagonistické vztahy mezi premiérem a primátorem, takže Topolánkova vláda vloni na podzim řekla, že na knihovnu nedá ani korunu (třebaže po prodeji ruzyňského letiště by se těch pár miliard jistě našlo, jenže to by musela být politická vůle a ta právě vládě ve vztahu k pražskému magistrátu chybí).

Pavel Bém se pak svou věrolomnost pokusil ještě zastřít dvěma manévry. Nejprve ustavením rozhodčí komise, která jednala několik měsíců, ovšem bezúspěšně (resp. pro knihovnu se souhlasně vyjádřili architekti a památkáři, zatímco právníci se jako obvykle neshodli). Poté chtěl přehodit horký brambor blobu na antimonopolní úřad, jenže ředitel ÚOHS jej štítivě odsunul s tím, že problém nespadá do jeho pravomoce, a odeslal jej do Bruselu bez velké naděje na odpověď.

Každopádně se panu Ježkovi důvěra v Pavla Béma nevyplatila. Koneckonců, o věrohodnosti svých slibů dostatečně přesvědčil primátor i spoustu svých voličů. Těm před volbami na plakátech sliboval „Dejte mi pár minut, dám vám čtyři roky života“, aby se vzápětí z Prahy na dva měsíce vypařil.

Jak nás pan primátor minulý týden přesvědčil, jeho poslední obranou jsou pouze urážky. Lidi, kteří se pohybují v jeho okolí, už podobné hysterické záchvaty nepřekvapují, ale čtenáři Neviditelného psa byli Bémovým pamfletem mírně řečeno udiveni. Ovšem takových velikánů jako pan Bém už jsme zažili bezpočet. I pražský primátor se vynořil a zase zmizí v zapomnění. A že momentálně vede v žebříčku oblíbenosti? Inu, není tomu tak dávno, kdy stejnému průzkumu vévodil jistý Stanislav Gross - a dnes po něm neštěkne ani pes.

Pražského primátora čeká záhy nejspíš stejný osud. Je pravděpodobné, že po něm zbude jedna jediná vzpomínka. Až při hovoru padne jeho jméno, lidé řeknou: „Bém? Jó, to byl ten člověk, co nejdřív slíbil a potom zaříznul Národní knihovnu.“ A to bude vše, co si o něm budou pamatovat. Smutný konec jednoho pražského primátora...